Všechny vážné společenské kolize, nechť už jsou vyvolány válkami, pandemiemi, konflikty společenských hodnot, ekonomickými krizemi či ekologickými hrozbami a podobně, jsou vlastně objevné. Provází je tzv. Dunnig-Krugerův efekt.
Objevnost krizí spočívá mimo jiné v tom, že výrazněji oddělí hloupé a chytré ve škále od úplných tupců až po génie. Obávám se, že právě tato krize ještě žádného génia v Česku neobjevila, ale skóre hlupáků je ohromující.
Asi před 10 lety jsem poprvé něco četl o tzv. Dunning-Krugerově efektu kognitivního zkreslení. Ta práce z roku 1999 je vlastně o lidské blbosti, která se nevyhýbá ani vzdělancům a páchá značné škody.
VYSMÍVANÁ TEORIE
Jako kdybych se ocitl doma. A budeme to mít hodně drahé. Vlastně už máme.
Vzpomněl jsem si na to dílo letos několikrát. Pánové David Dunning a Justin Kruger jsou američtí sociální psychologové s profesurami. Nikoliv lékaři. Podstatou práce bylo, zjednodušeně řečeno, proč hlupáci zůstávají hlupáky. Vůbec mi tedy nevadí, že jejich kniha s komplikovaným názvem „Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One's Own Incompetence Lead to Inflated Self-Assessments“ (volně přeloženo: Nekvalifikovaní a nevědomí: Jak potíže s rozpoznáním vlastní neschopnosti vedou k nafouknutému sebehodnocení) byla zpočátku velmi vysmívána a v roce 2000 obdržela tzv. Ig Nobel Prize, což je satirická nobelovská anticena za blbé či triviální nebo podivné vědecké výsledky. Ale teď už se jí směje málokdo.
Dunning-Krugerův efekt nás nyní velice obklopuje. A nejen nás. Jeho popularita velmi ožila také v USA, zejména v souvislostech s prezidentskými volbami. Je hodně citovaný. Největší kapky dostává Donald Trump, považovaný za symbol Dunning-Krugerova efektu. Hlavně Dunning poskytuje jedno interview za druhým.
JE KOLEM NÁS
Efekt spočívá v konfliktu, že lidé s podprůměrnými schopnostmi svou výkonnost výrazně přeceňují, naopak lidé s nadprůměrnými kompetencemi mají tendenci ji spíše nedoceňovat a pochybují o ní. Mají v sobě pokoru. Pak se to nějak smíchá, bohužel i na veřejnosti.
Fórem je, že Kruger (New York University) a Dunning (Unifersity of Michigan) nejsou žádní trumberové, ale univerzitní vědci, a napsali v oboru řadu dalších respektovaných publikací.
Když si udělám průmět veřejnými vyjádřeními četné řady českých politiků, plus k tomu přehled výroků těch některých prioritně tlačených vědecky erudovaných epidemiologů, virologů, vakcinologů či hygieniků, a porovnám je v časových odstupech, pak jen zjišťuji, že na té Dunning-Krugerově teorii je opravdu hodně pravdy. Spíš tedy žasnu kolik... Ostatně autoři nejprve zpracovali staletí pozorování různých filozofů a psychologů na téma blbost a pak uskutečnili vlastní výzkumy s různými skupinami respondentů v počtech přes 1000 respondentů a promítli je do grafů.
ČASTO ZE DNE NA DEN
Minimálně na území Česka je přesvědčivě prokázána. Hlupák opravdu hlupákem zůstane a tady máme zdroj zjištění, proč řešení pandemie v Česku je groteskní, často i ze dne na den. Naši epidemiologové v podstatě ustrnuli na základním objevu italského lékaře Girolama Fracastoreho z půlky 16. století, že hromadné šíření nemocí má původ v mikroorganismech, rychle se množících, a základem ochrany je čistota prostředí a osobní hygiena. Tedy vlastně mj. i roušky. Od té doby se vyvinula bakteriologie, virologie, epidemiologie, ale my musíme stále nosit roušky, čekat na vývoj antibakteriálních a antivirových léčiv, nových antibiotik, vakcín a poslouchat spoustu protichůdných kidů, jejichž nositelé na nich trvají. Trump nejdřív v otázkách kolem Covid-19 naslouchal vzdělaným tupcům, pak vzal zpátečku, ale pozdě, Biden se toho chytil a vyhrál na tom (patrně) volby. Jenže to dostává kvůli Dunning-Krugerově efektu zase z jiné strany.
Z PANDEMIE JE KRIZE DŮVĚRY
Interpretace ve společenském prostředí je však na politicích, kteří zavírají/otevírají obchody, hospody, služby atd. a hulákají na lidi, že nemají disciplínu, když zákonitosti medicínského vesmíru neznají a jsou odtrženi od světa, v němž se lidem chce žít. Zato jsou obklopeni rádci, našeptávači, glosátory, chytrolíny i odpůrci, o jejichž kompetenci lze nezřídka pochybovat.
Elita žije ve vlastní věži ze slonové kosti, a kdo nežije stejně, tak je neukázněný debil. Je to mnohem složitější, ale v oligarchické společnosti, zaměňované za demokratickou a spravedlivou, v níž se skandály s uplatky, zlodějnou a klientelismem stále kupí, se těžko hledají zdroje pro víru chudé občanské společnosti ve vůli vládnoucí garnitury s nedostatkem empatie účinně hledat férový životní styl pro všechny.
To pak přechází ve společenský rozvrat, krizi důvěry a pád životního standardu. A to tu teď už reálně máme. Lze tak nějak leccos okecat, ale současný stav už nikoliv. Hlupáci vždy hlupáky zůstanou, což není jen společenský a medicínský problém, ale politický zřetelně ano.
