Rád bych blahopřál všem k dnešnímu Státnímu svátku 17. listopadu, což je Den boje za svobodu a demokracii (1989), ale vím, že nemůžu. Můžu jen poděkovat těm, co nezahořkli a stále věří, že to k něčemu bylo. V tom případě nemůžu poděkovat sobě. Já už nevěřím. Zvonil jsem klíči kvůli tomu, aby padli komunisté. Myslel jsem, že jsou tím největším zlem. Nepadli. Jsou tu pořád, akorát tvrdí, že jsou jiní, lepší a stali se z nich demokraté. Je to totéž, jako kdyby rodilý Eskymák tvrdil, že je bývalý Eskymák. Zvonil jsem, aby přišla svoboda, demokracie a prosperita. Nepřišly. Nastal elektronický softwarový fašismus, z nehnutelné totality se stala nikoliv demokracie, ale ultimátní zápas intrikánů o moc a státní zakázky bez ohledu na stranické legitimace, prosperitu postupně nahradila kleptokracie a hospodářský úpadek.
Tohle jsem nechtěl. Státní bezpečnost mi od listopadu 1968 do listopadu 1989 čtyřikrát vybílila byt a odnesla všechno, co mělo písmena, 12 let jsem nemohl pracovat v médiích. Z nejhoršího mě vysekával dr. Otakar Motejl. Estébáci jsou dnes v parlamentu a důležitých pozicích tohoto státu. Byl jsem ve vězení a na šíření story o mém věznění "legendizační" správou StB (tzv. oddělení aktivních opatření) občas doplácím dodnes. Jeden z mých bachařů, co mlátil disidenty obuškem v kanceláři, byl dvakrát v parlamentu (do letoška) a 16 let zastupitelem na Liberecku. Několik policajtů, co mě vyšetřovali, se upilo k smrti, jiní skočili z horního patra svých budov a další, než se úplně znemožnili, se potáceli ve velmi význačných funkcích na úrovni dvou promilí alkoholu v krvi. Já už se nemám ani na kom pomstít! Ale to nevadí. To nejsou ti nejhorší.
Ta horší garnitura nastoupila v novém miléniu. To jsou frajeři, kteří v roce 1968 nebo na jaře 1969 ještě nechodili ani do školy a v roce 1989 měli sotva po maturitě a nebo byli na vysoké. Klíče vzali do ruky až 21. listopadu, když bylo jasné, že se to nedá prohrát, nepřijedou ruské tanky a do ulic nevyrazí Lidové milice. Jsou nenažraní, vyčůraní, bezohlední a bez skrupulí. V ničem mi nepřipomínají fotbalové rozhodčí do roku 1989, které jsem měl za grázly. Omlouvám se jim. Napsal jsem o tom knihu Zákony fotbalové džugle v roce 1998 - http://knihy.abz.cz/prodej/zakony-fotbalove-dzungle. Málem mě za to zlynčovali. O té době se hovoří v legendách. Jenže v té době byla fotbalová mafie čitelná. Každý rozhodčí byl spřátelený se třemi až čtyřmi kluby. Nebývalo tajemstvím s jakými. Když jsem někam přijel s Bohemkou jako vedoucí mužstva, tak mi ten sudí řekl: "Hele, dneska tady nemůžete vyhrát, ale za tři týdny vás pískám v Ostravě a tam vám to vrátím." To byla mafie s morálkou.
Je to strašné tvrzení, chápu, ale za komoušů prostě mafie morálku měla. Jako ta v Chicagu ve 30. letech. V morálce, byť mafiánské, máme za světem zpoždění asi tak 70 až 80 let.
Dneska je to mafie bez morálky. Lidé u moci berou od každého, kdo chce dát.
Bezprostředním podnětem k napsání tohoto blogu byla úterní dohoda mezi ODS a ČSSD, že vytvoří na pražské radnici velkou OPOsmlouvu a převezou TOP 09, která komunální volby v Praze vyhrála. Pravda, opozičně-koaliční smlouvy mají v Čechách už tradici, ale vystrčit vítěze voleb do opozice si nedovolí ani komunály v Kolumbii. Tam by se to ihned řešilo masivní palbou z AK-47. Přečetl jsem si od jednoho kolegy-bloggera, že uzavření koalice mezi ODS a ČSSD v Praze je vlastně v pořádku, protože se ty dvě partaje budou vzájemně kontrolovat. Podotkl k tomu, že na komunální úrovni se nerozhoduje například o zdravotní či penzijní reformě a podobných velkých věcech, ale investuje se jen do budoucnosti města napříč politickým spektrem. Idiot.
Takovou blbost jsem už opravdu dlouho nečetl. Ten člověk nepochopil, že o peníze jde až v první řadě. V roce 2010 šlo v Praze o výdaje ve výši zhruba 61 miliard Kč (při příjmech asi 49,7 mld. Kč, pěkný schodek, pravda, kam se z procentuálního hlediska hrabe státní rozpočet), ve hře bylo 22,7 miliard Kč v dopravě, 12 mld. ve školství a mládeži, 7,3 mld. ve vnitřní správě města (:-), 5,35 mld. v městské infrastruktuře, 3 miliardy v pokladní správě městských financí, 2,6 mld. ve zdravotnictví a sociálních opatřeních, 2,4 mld. Kč v kultuře, sportu a cestovním ruchu, 2,2 mld. v bezpečnosti atd. atd. To je ten pravý byznys! O kolik půjde v dalších letech? Na těchto číslech, která v sobě skrývají obrovské sumy v podobě různých zakázek do výběrových řízení (Open Card a další příklady snad nepotřebují komentáře), se rozkošně rozlomí všechny stranické bariéry a jde jen o to, kdo nabídne lepší dělení. A o tom to je! TOP 09 opouštím, ač jsem byl jen sympatizant, nabídli jako amatéři blbé dělení o velké rance. Pošetilci!
Několik mých příbuzných uspělo v komunálních volbách a referují mi v různých obměnách totéž zhruba v tomto duchu: Ty vado, to je šílený, ukočírovat obecní zakázky na odpadkové koše, nové značení městské dopravy, natření městských plotů, úklid ulic nebo odvoz odpadků je horror. A v Praze? Taky nejde o stranický boj, ale jen o prachy, jen mnohem větší.
No tak... Vracím se k duchu svých předchozích blogů. Kdo uteče, ten vyhraje. Emigrovat! Jenže kam? Ten 17. listopad otevřel prostor větším hajzlům, než byli komouši, které aspoň držel ÚV KSČ na uzdě. Tím nepřivolávám staré časy. Jsem jenom smutný.
