Viděl jsem v noci film na MGM s Kevinem Kostnerem. Pošťák nebo Posel budoucnosti - podle toho, jak se ten název z původního originálu prezentuje. Viděl jsem ho nejmíň podesáté. Znovu mě fascinoval, jako kdybych ho viděl poprvé. Je to poselství o naději, kterou my nemáme.
V tom filmu jde o naději, že v postapokalyptické době existují Spojené státy navzdory realitě, že je ovládají soukromé armády, gangy a bojůvky. Existence US Postal, poštovní služby USA, je v této situaci symbolem. Jedinou jistotou. Je úchytem naděje, že existuje-li určitý stabilní systém, pak existují i další. Protože existuje posel dobrých zpráv, byť není přijímán vlídně a musí se prosadit.
Něco mi to říká o systému, v němž žijeme. U nás není posel dobrých zpráv. Jsme v apokalyptické době. Nemáme Pošťáka. Média nám tlumočí jen špatné zprávy, že reformy nebudou, nebo budou mnohem později. Nebo bude všechno špatně. Že se všichni hádají, jsou nesvorní. Jeden chce porazit druhého a nikdo nechce, aby byl spokojený občan-volič. Nit mezi voliči a volenými se asi defintivně přetrhla. Jsme negativistická společnost.
Pošťák, který by do toho zasáhl, není na obzoru. Jsme v krizi autorit mimo vládu a parlament. Lídři mimo nomenklaturu neexistují. Mimo parlament vlastně není opozice. Nebo je tak slabá, že ji nikdo neslyší. Komunismus je zpátky. Ani nemusí vládnout, stačí jeho přítomnost a tradice.
