Dostal jsem upozornění, že články o Deštníku :) porušuji pravidla blogu, takže Velká hlava může být v klidu, to ale neznamená, že bych přestal dělat to, o čem jsem přesvědčen, že má smysl. O komentáři Velké hlavy jsem se dozvěděl nejdříve zprostředkovaně od lidí, co jej četli a rozhořčeni mi zavolali. V prvním okamžiku jsem vzplál „spravedlivou" zlobou a vznikl následující text:
Miloš Škorpil Máš-li smutek na duši, svěř se tetě Libuši a nebo raději ne, s tou by to mohlo seknout. Raději si najdi vykotlanou vrbu a šeptej do její dutiny slova svého zmaru. Možná se ti uleví, možná ne, rozhodně bych ti ale nepřál dostat se někdy v životě do situace, v jaké jsou lidé, kteří vyhledávají pomoc například Centra Paraple, nebo Světla pro svět, či jakékoliv takovéto organizace, která je zaměřená na pomoc lidem s určitými konkrétními problémy. Pak bys poznal, že ne všechno je možné nechat na sociálním systému státu, a že něco jako lidská solidarita není jen výmysl těch, co tě chtějí připravit o těžce vydělané peníze. Nakonec i v daleko silnějších ekonomikách a státech se skutečně dobře fungujícím správním řízením se bez podobných organizací neobejdou. Navíc a naštěstí, většina lidí sociální cítění má. Problém náš je v tom, že jsme byli 50 let přesvědčováni, že socialistické = sociální a tak v tom má řada lidí ještě guláš, na nějž pak lákají své voliče strany, které mají ve svém názvu slovo sociální, ale myslí tím socialistické!
Na hrubý pytel hrubá záplata se také říká. Asi vám někdo v životě hodně ublížil, že jste své srdce zakryl pod tu nejhrubší záplatu, kterou ani lidské neštěstí nedokáže projít.
Rovněž se říká: „Řezat, řezat, řezat!" Možná je to právě to, co vás v životě postihlo a tak nyní řežete, řežete a řežete, padni komu padni. Bohužel, nebo možná bohu dík, záleží z jakého pohledu se na to díváme, to chodí tak, že s čím člověk zachází, tím také schází a ne jen na těle, ale i na duchu.
V názvu tohoto blogu jsem se zmínil o pálení čarodějnic, nebylo to něco mimo mísu, neboť tím bylo míněno, že jsem se měl v pátek večer možnost zúčastnit jedné z akcí, kdy se pálily čarodějnice a při níž se myslelo na paraplegiky, a nejen myslelo. Celé se to odehrálo v Děčíně. Bylo úžasné sledovat moderátorku, jak lidi motivuje. Bylo úžasné sledovat více než tisícovku lidí, kteří se motivovat nechali a běželi pro paraplegiky, aby jim pomohli a měli lepší život.
Při té příležitosti došlo v diskuzi i na to, jak někteří lidé nechtějí vidět a nechtějí slyšet, stejně jako dřív. Proto také jako dřív (dřív myslím roky 1945 - 1989 u nás) dělají, že problém není a tím si myslí, že je vystaráno. Proto také mohou lidé naletět na špek 30 korunovým Ráthovkám v lékárnách a podobným dalším výmyslům naší slavné sociálně-socialistické demokratické strany. Když vidím jejich bilboard o jistotě, tak se mi svírá nejen žaludek. No jak ale správně Velká hlava napsala - věci se mají řešit principiálně, takže je čas se principiálně vzpamatovat a říci si, zda chceme žít zase za železnými oponami, nebo se volně toulat po všech končinách naší krásné matičky země. Já jsem rozhodně za to druhé.
Je to vše jen o nás a na nás, budeme-li pasivně přihlížet, nebo zalézat do svých chlívků vystrašení prasečí chřipkou, pak ten, komu nebo na nějž věříme, s námi.
