Černobílé vnímání

Závidím všem, kteří se umějí dívat na svět černobíle. Jim je hned jasné, co se má, co je dobře, co by ten druhý udělat neměl či měl, jak by se měl zachovat. Jak je to snadné. Zákon nám velí zabij, tak zabiju! Zákon nám velí hoď kamenem, tak s ním mrštím! Zákon nám velí odsuď, tak odsoudím. Jak je to snadné.

Miloš Škorpil Že na tom něco smrdí, když si to takto srovnáte za sebou? Máte pravdu, smrdí to. Hodně to smrdí. A přeci se najde spousta těch, kteří tohle dělají dnes a denně a neuvažují o tom, že když se člověk ocitne na křižovatce, musí vždy volit nejméně z dvou cest. Dost často z dvou špatných cest tu lepší.

Proč jsem se tak rozohnil? „Trošku" mne k tomu přivedly komentáře, které odsuzují Buldoka za to, že se rozhodl po těžkém úrazu znovu postavit na nohy a to způsobem sobě vlastním. Jestli je to způsob dobrý či špatný, není na nás, abychom hodnotili. Buldok je dospělý člověk, když si něco umane, tak to udělá. Navíc chce posloužit dobré věci. Tak proč mu nepomoci ji uskutečnit.

Ve chvílí, kdy za mnou přišel, jsem měl možnost mu říct, je to hloupost, nikdy svého cíle nedosáhneš, jenom se zničíš. Anebo mu pomoci, aby svůj záměr mohl splnit s co nejmenšími následky pro něj. Věděl jsem, že když ho odmítnu, bude to jen další roznětka, která zapálí oheň hořící v jeho duší, který ho žene, aby svým vlastním způsobem pomáhal druhým, bez ohledu na to, co to pro něj bude znamenat. Nebo jsem měl možnost pokusit se ho na jeho cestě alespoň nějak vést a zmírnit pokud možno na minimum důsledky, které to může přinést. Byl jsem tedy postaven na křižovatku, kdy jsem musel ze dvou „špatných" cest volit tu méně špatnou.

Nestýskám si. Mohl jsem se rozhodnout svobodně, čemu dám přednost. Buldok mě ani do ničeho netlačil. Nemusel. Je to člověk, který je blízký mému naturelu a věděl jsem hned, že mu pomůžu. Upozornil jsem jej hned také na ataky, které mohou přijít. V tuto chvíli musím říci, které i bohužel přišly, aby se proti nim mohl předem obrnit. A i když ze začátku byl trošku vznětlivější a reagoval tak, jak na některé komentáře reagoval, je vidět, že se rychle poučil a hodně se o lidech za tu krátkou dobu i naučil, a dnes už jim na jejich špeky neskáče.
Tak jako se naučil být nad věcí, učí se velmi rychle i pracovat se svými fyzickými schopnostmi. Dneska už ví, že maraton neabsolvuje okolo čtyř hodin, ale také ví, že svou štafetu jako vyslanec Běhu pro Paraple do cíle donese.

Když jsem tady trošku sprdnul ty, co se do něj opřeli, měl bych také pochválit ty, kteří pochopili, o co mu jde a svými komentáři se za Buldoka postavili.
Proto říkám: „díky, díky, díky" a ještě jednou „díky."

Tak jako vždy každá mince má dvě strany, tak i když se to nezdá, jsem vděčný těm, kteří ať už mě, Buldoka, či kohokoliv jiného, kdo nese kůži na trh, kritizují. Jsou pro mne zpětnou vazbou, abych se vždy snažil zamyslet, zda snad nemají v něčem pravdu, umožňují mi zůstávat alespoň nohama na zemi. Naproti tomu ti, co nás pochopí a hned od začátku nám to dají jakýmkoliv způsobem znát, nás svým způsobem nabíjejí, abychom ve chvílích, kdy nás přepadají pochybnosti, zda jdeme správným směrem, neodbočili ze své cesty.