Už když jsem psal poslední blog, který tak trošku rozhýbal jeho čtenáře, mi bylo jasné, že věci v něm zmiňované nebudou každému po chuti, ale přesto jsem je napsal tak, jak je vnímám, jak je cítím.
Miloš Škorpil Někteří se vyjádřili svými připomínkami ať sympatizujícími či nikoliv přímo na blogu, někteří soukromě. Chápal jsem i ty, které vyjadřovaly značné nepochopení a to z jednoduchého důvodu. Nemyslím si, že bych měl patent na rozum a zároveň si myslím, že každý má nárok na to, aby řekl svůj názor.
Minulý týden mne však přesvědčil o velké netoleranci lidí, kteří nejsou schopni druhým nechat prostor pro vyjádření svého názoru. Jednalo se o reakci na článek Pavlíny Hanušové o krevních skupinách. Osobně se řadím, pokud jde o výživu, k zastáncům zlaté střední cesty, takže když se mne někdo zeptá, co má jíst, resp. co bych mu jíst nedoporučoval, tak se ode mne dočká jediné odpovědi: „Jez vše, na co máš chuť, ale vždy s mírou. Nikdy se nepřežírej a to stačí." Naše tělo nejlépe ví, co mu svědčí, pokud někomu chutná a svědčí vegetariánská, vegánská, dělená či jiná strava, tak nechť je mu přáno. Pokud někomu svědčí jíst podle krevních skupin, tak proč ne. Také mi nevadí, když si názory těchto lidí přečtu v časopise, v novinách nebo nějaké knížce o výživě. Pokud by mi to vadilo, prostě to číst nebudu. Co mi však vadí je, když někdo radí redakci: „Tohle nepište, tím se odkláníte od ducha těchto stránek." Tak tohle mi fakt vadí.
Kdo řekl, že běžecké stránky mají být jen o běhání? Běh je životní styl a k životnímu stylu patří vše, tedy i články o výživě. To, že se zrovna někomu dané téma nelíbí, neznamená, že si znelíbení sednou na zadek, zatáhnou břicho a hlavu a strčí hlavu do písku, aby náhodou druhé neuráželi svou přítomností. A dost, už jsem se na toto téma vypovídal dost.
Naopak mne minulý týden potěšilo, že jsem měl možnost sejít se s pár skvělými lidičkami, kterým kromě vlastního byznysu leží na srdci i to, jak lidem pomoci, aby běhali zdravě. Co to znamená? Prostě jen to, že pár obchodů se sportovními potřebami bude vybaveno speciálním přístrojem, který, když si na něj lidi stoupnou, ukáže, jaké mají nohy. Zda zdravé, nebo vlivem nerovnoměrné zátěže nějak deformované neboli disfunkční.
Navíc i jeden nejmenovaný obchodní řetězec se sportovním zbožím chystá proškolení svých prodavačů právě na prodej běžecké obuvi. Takže konečně přilétly první vlašťovky, které, jak věřím, donutí ostatní prodejce, aby se zamysleli nad tím, jak prodávat sportovní obuv.
Další radost mi udělalo jaro.
Proč jaro? Protože jsem měl možnost prožít jedno úžasné jarní odpoledne ve Znojmě. Nejdřív se svým skvělým kámošem Jindrou Lakym a pak se trošku pocourat s Danou starým Znojmem, přičemž nad hlavou nám plulo zlatavé a teplo rozdávající slunce. Prošli jsme se uličkami historického města, kolem pivovaru a okolo zámku. Koukli na třpytící se Dyji pod námi a nemohli uvěřit, že je ještě stále únor.
Nyní zas trošku počteníčka pro ty, co mají „rádi" duchovno a vůbec vše, co se točí kolem věcí, které často my smrtelníci nedokážeme zcela chápat, a proto je raději popíráme nebo děláme, že nejsou.
To, že při běhu zažívám stavy, kdy se odpoutávám od běžné reality, je všeobecně známo a nikdy jsem se tím netajil. Ode dneška už vím, že to není jen kvůli endorfinům a jiným příjemným drogám, které si moje tělo prostřednictvím pohybu vytváří, kyslíku, který spouští všechny životní procesy, ale i proto, že s každým nadechnutím do mne moji andílci strážníčci vdechují život. Že jsem se už nadobro pomát´? A co je na tom? Mně osobně se tahle představa moc líbí, stejně jako se andělům líbí, když běháme, protože se při běhu vznášíme ve vzduchu a létáme nízko nad zemí stejně tak jako o ni. V tu chvíli k nám mají nejblíže a tak není vůbec divné, že při běhu dostáváme ty nejlepší nápady, vyřešíme spousty svých problémů. Jak by také ne, když v té chvíli máme u sebe ty nejlepší pomocníky.
Tak šťastný let, nebo běh. Jak kdo chcete a spoustu dobrých nápadů. Jaro začíná, a tak je také na čase oprášit staré mapy a průvodce, a vyrazit do přírody načerpat novou energii. Pokud se budete zrovna pohybovat někde kolem Prahy, možná se potkáme třeba na jedné z 35 tras, a kdyby ne zrovna tam, tak určitě někde jinde.
