Běh k tušenému

Znáte to. Ráno se probudíte, nazujete škrundy a vyrazíte za ranním dobrodružstvím. I když běháte každý den po stejné trase, potkáváte stejné lidi, stejné psy, slepice, či tchoře, prostě podle toho, kudy běháte a jak na koho nazíráte, stejně je ten běh každý den jiný.

Miloš Škorpil V hlavě vám běží ještě doznívající sny, a i ty mají vliv na vaši pohodu či nepohodu.

Tentokrát běžím v duchu, běžím po cestě svého života, v hlavě mi běží všechny sny, které jsem kdy měl. Musím říct, že jsem šťastný člověk, protože až na jeden sen se mi všechny podařilo splnit. Ten jeden neuskutečněný býval mým motorem, když jsem byl mladší a byla naděje, že by se mohl uskutečnit. Toužil jsem vždy běžet na Olympiádě. Dnes už nelituji, že se mi to nepovedlo, protože vše ostatní, co jsem s během prožil, mi to plně vynahradilo. Možná, tedy určitě, to tak mělo být. Ostatně běh a sport vůbec mi umožnil uskutečnit řady jiných snů a nakonec mě dovedl i ke splnění jiného snu, který se sportem nemá nic společného, ale bez něj bych byl jen poloviční!

Když mi bylo okolo čtrnácti let, měl jsem přání psát, bohužel moje dysgrafické vnímání napsaného říkalo, že tento sen bych si měl asi nechat jen zdát. Ani to mě však neodradilo, říkal jsem si: máš-li co říci, své čtenáře si vždycky najdeš, máš-li co předat, najdeš cestu, jak to uskutečnit.

Na druhou stranu znám dost lidí, kteří jsou perfektní v jazyce, mají také přání sdělovat, ale právě ten jejich perfekcionizmus a obava, že by přece jen mohli udělat chybu, kterou by jim dal někdo sežrat, raději nic nenapíší a stanou se z nich výborní kritici, protože tam nemusí nést na trh svou vlastní kůži.

Tyhle dva pohledy na život způsobují, že jeden člověk není schopen pochopit druhého. Človíček aktivní se neptá, zda to, co si vysnil, se dá uskutečnit či nikoliv. Ten prostě jde a udělá to. Až pak řeší možné následky. Človíček pasivní nejdříve hledá důvody, proč to nepůjde. Těch najde spoustu a tak se okrade o možnost si v životě něco užít, byť by to bylo jen to, že si pořádně natluče. Proto mám rád lidičky jako je Buldok. Prostě jde a činí. Možná, že vždy dopředu nepočítá ovečky, než něco řekne. Nebo něco udělá, co druhé vytočí, je ale schopen sebereflexe a je schopen pochopit svou chybu a omluvit se za ni. To je také to, co většinou odlišuje ty „dokonalé" od „nedokonalých". Proč bych se měl omlouvat nebo něco ve svém životě měnit, když vím všechno nejlépe, že?

No a nyní je čas vrátit se k tomu, co jsem naznačil, když jsem mluvil o sportu a o tom, že mi pomohl k tomu, abych se mohl cítit celým člověkem.

Vše začalo taky okolo mých čtrnácti let. Tak jako většina kluků jsem v noci snil o tom, že jednou potkám dívku, s níž si budu naprosto a ve všem rozumět, s níž budu moci dělat vše, co mám rád. Že tuto dívku učiním svou manželkou a budeme spolu šťastni až do chvíle, než odplujeme na obláčku do jiných sfér.

Jednu takovou dívku jsem potkal, když mi bylo dvaadvacet, po čtyřech letech jsem si jí vzal, máme spolu dva skvělé syny a i to, co jsme spolu prožili, nebylo špatné. Prožili jsme spolu třicet jedna spíše šťastných let, ale i tak někde ve mně bylo stále tušení, že to není ta, kterou mám učinit svou ŽENOU. Prostě jsem jí nedokázal dát všechno, oč by ona stála. Proč tomu tak bylo, ví opravdu jen bůh. Nakonec jsem se rozhodl začít hledat tu, k níž jsem cítil, že se blížím, že tu stále někde je, že je blízko, že už jsem jí byl několikrát na dosah, ale stále nám nebylo dáno, aby se naše cesty střetly.

První pokus ji najít, nevyšel. Ale rozhodně mi ukázal, že stojí za to hledat. Že stojí za to být raněn, krvácet, vztekat se a znovu hledat.

Pak zavolala. Jo! To je ONA. Řekl jsem si. A BYLA.

A jak se o mně dozvěděla? Co byste řekli. Byl v tom běh, bylo v tom vše, co jsem za poslední roky dělal. Běhal, vesloval, psal a zase běhal, trénoval a psal. Prostě koupila si Run, tam byl odkaz na behej.com a protože patří mezi perfekcionisty, ale naštěstí ne ty, kteří končí jako kritici, ale mezi ty, kteří jsou tvořiví a jdou si za svým, i když ví, že si mohou natlouct a chce vždy to nejlepší, tak si zavolala o radu, jak běhat. No a tak se začal vyplňovat můj sen o tom, že v životě potkám ŽENU, která mi umožní stát se celým člověkem. ŽENU, s níž společně vytvoříme symbol života JIN/JANG, v němž není vždy zcela jasné, kdo z nás je v kterou chvíli jin a kdo jang.

Určitě také není náhoda, že to bylo nedaleko místa, které jsem vám už jednou na svém blogu představil, a které je pro mne místem, kde se střetává tušené s netušeným, země s oblohou, živé s neživým a kde je prostě dobré občas být ....