Bavím se životem a žiji
Miloš Škorpil Po několika letech se cítím při běhání jako znovuzrozený. Určitě je to způsobeno i místem, kde nyní bydlím. Dýchá tu na mě odevšad neobyčejný klid a harmonie a to nejen z našeho útulného bytečku, který jsme si s Danou dokázali zbudovat, aniž bychom nějak složitě zvažovali jak ho zařídit. Prostě nás vždy něco cvrnklo do nosu, tedy spíše nám padlo do oka a bylo. Zapadlo to do sebe jak jednotlivé části mozaiky.
Jednotlivé předměty mají svou duši, jsou doslova solitéry, ale zároveň vytváří harmonický celek, kde nic neruší, nic nevyčnívá, prostě pohoda.
Když vyjdu nebo vyběhnu ven, je to jako bych ani neodešel z domu. Ihned mě obklopí harmonické prostředí, které vytváří tvořící se vesnička, blízké a i vzdálené obzory orámované hraničními kopečky. Ať vyjdete ven v kteroukoliv roční či denní dobu, můžete si být jisti, že vaše oči budou moci se zalíbením spočinout na malebném obraze z rukou mistra.
Ať sedím doma, nebo běhám po venku, vnímám jen klid, klid a pohodu. Cítím, že jsem nalezl místo, kde jsem skutečně doma. Přemýšlím, proč zrovna tady, proč ne někde jinde. Proběhal jsem stovky kilometrů naší krásnou zemí, všude se mi líbí. Doposud jsem byl přesvědčen, že všude bych, pokud by to bylo potřeba, byl schopen žít. Nyní vím, že žít bych mohl skutečně všude, ale DOMOV mohu mít jen tady.
Vím, že ten klid, tu harmonii zde vnímají i jiní. Když tak o tom uvažuji hlouběji, uvědomuji si tři věci. Když jsem poprvé uslyšel v mobilu Danu, ihned mne napadlo, aniž bych jí dříve jen okem zahlédl: „To je ONA". Stejné to bylo s bytem i místem kde stojí. Když jsem běžel poprvé se Zdeňkem okolo Františkových Lázní a probíhali jsem okolo Komorní hůrky, byly tu vykolíkované jen pozemky, ale genius loci místa už zde působilo. Cítil jsem, jako bych vstoupil s Alenkou za zrcadlo, nebo s Malým princem na poušť, či se ocitnul v bavlněném kokonu motýlí larvy. Hebkost, klid, mír a teplo. Stejné jsem cítil, když jsem vstoupil do rozestaveného domu, kde mi bylo nabídnuto, že bych mohl bydlet. Prostě zamiloval jsem se vždy na první pohled, na první poslech, po prvním dotyku.
Stejný pocit jako s místem, Danou či bytem zažívám pokaždé, když jdu běhat, nebo se jen tak potoulat okolní krajinou. Vždy na mě dýchne život.
V posledních týdnech jsem si doslova užil běh v patnáctistupňovém mrazu, kdy mi nad hlavou visel stříbrný měsíc, velký jak kolo od vozu. Svítil svým studeným stříbrným světlem a prozařoval mrznoucí bělostnou mlhu, která jak jemný závoj zakrývala okolní stromy, pasoucí se koně a ovce, v povzdálí stojící hrad Seeberg. Prostě kýč jako hrom. Vyběhl jsem mezi pole, kosti mi začaly zimou chrastit a já zrychloval, zrychloval a zrychloval, jen abych se trošku zahřál. Tělo mi svírala zima, ale v duši mě hřálo to studené měsíční světlo, ten klid všech zvířat, stromů, polí a luk i hradu. Běžel jsem a stal jsem se jedním s tím vším, co mne obklopovalo.
O víkendu jsem si zase vyběhl na Zelenou horu. Než jsem na ní vyběhl, proběhl jsem lesní cestou, jíž pokrývaly jen stopy zvěře, přestože naposledy padal sníh týden před tím. Za Dolní Hraničnou jsem si to namířil přímo přes neposkvrněné pole. Jako maják mě na cestě vedla bílá bříza, stojící na druhé straně pole, bříza, která označuje místo, kde se lze napojit na značenou turistickou značku a po ní doběhnout na Zelenou horu. Brodil jsem se sněhem, klouzal po hroudách zmrzlé hlíny skryté bílou peřinou. Cestu mi zkřížil pár srnek, nad hlavou přeletěl havran a káně, jediní tvorové prozrazující, že je tu stále život. Najednou přede mnou stála Bismarckova rozhledna, zasypaná sněhem a ojíněná jinovatkou. Mraky za ní prosvítalo bledé, zimní slunce.
Běžel jsem dál a za chvíli se přede mnou otevřel výhled na Dyleň a Slavkovský les, cestu lemovaly šípkové keře, stále ještě nesoucí krvavé šípky, čekající, než je sezobou hladoví ptáci.
Po dvaceti pěti kilometrech jsem doběhl domů, dal si teplou sprchu, nalil si skleničku dobrého červeného vína, zapálil svíčky a otevřel „Evangelium podle svatého lotra". Zatímco ve mně ještě doznívaly tóny právě prožitého, pomalu jsem odplouval za dobrodružstvím z poznání jiných.
Miloš Škorpil
Běhat a žít se může naučit každý
Minulý týden jsem si neskonale užíval. Dana už začíná při běhu pomalu tančit, obloučky jsou ty tam, ostatně, při desetikilometrovém běhu už na ně nemá ani sílu ani čas :). To však ale nebyl ten hlavní důvod, proč mě běh tak nabil. Tím hlavním důvodem byl příběh, který mi poslal Karel z Vídně, respektive jeho mamka Daniela. Oba jsou rodilí Češi, akorát, že osud je zavál na druhou stranu hranice - do Rakouska.
Miloš Škorpil
Čert nikdy nespí a běžec už tuplem nemá kdy
Tento týden bude v Běžecké škole pestrý, skoro to vypadá, že už skončily prázdniny :), a ono pomalu ano, vždyť za šest týdnů už se běží Tesco Grand Prix Praha, ale i Kladenský maraton, další se chystají na Berlín. Dá se tedy bez nadsázky říci, že doba válení skončila. Tak, co vám v tomto týdnu Běžecká škola nabídne. V pondělí druhý díl Deníčku titánky Dany, v úterý první díl seriálu Pitný režim - celou tuto problematiku jsem předělal, takže určitě objevíte něco nového, ve středu „Rozhovor naruby," ve čtvrtek druhý díl o Pitném režimu, v pátek se proběhneme po Americe, v sobotu zavítáme společně do světa Bez hranic.
Miloš Škorpil
Být sundán z hrušky
Být sundán z hrušky může být i veselé, záleží na tom, jak je hruška vysoká a co jsme na ní dělali, a taky co nám takové sundání z hrušky může přinést za prospěch. Ono nakonec chození se džbánem pro vodu, než se ucho utrhne, nemusí být úplně špatné, třeba jen proto, že si při tom samočinně umyjete nohy :).
Miloš Škorpil
Pozor! Pozor! - Titáni se začínají probouzet z tisíciletého zakleti
Pokud to nevíte, tak vězte, že před tisíci lety, kdy Země oplývala toliko jen strdím, mlékem, opojným vínem a chutným masem - vše bio, začali mít Titáni dlouhou chvíli a vzbouřili se proti bohům. Ti je za to uvrhli do věčného prokletí, a aby si to pojistili ještě je spoutali řetězy nebo je vymístili do míst, kde se skoro nemohli setkat s žádným živým tvorem.
Miloš Škorpil
Cháron tě zve k sobě - chceš-li mu utéct, zpomal
Tenhle příběh se opakuje dnes a denně, snad už posté čtu stejnou prosbu, v níž se snoubí touha poznat pravdu: „Proč se mi stále znovu a znovu děje to, co se mi děje?" a zároveň vzdor: „Já to přeci jednou musím zlomit!"
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 133
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1494x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Běhání na Chodově
- Pražský maraton
- Co na talíř
- Tomáš běží pro Praple
- Bavíme děti
- Ondřej běží pro Paraple
- Bavíme se během
- Běžecká škola Miloše Škorpila