- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Toužil jsem utéct,
uniknout rdousící náruči,
kolem však jen její hladké dlaně.
Oči známé hleděly ustaraně
na moji zkrvavenou tvář
nesoucí bolest…
…toho děsivého řevu.
Již loďka dotýká se břehu,
náhle však tone ve vlnách,
na spáncích v potu sídlí strach.
Vstávám v úděsu teplého pokoje,
rychle rozsvítím,
vratký krok dojde kuchyně,
ústa zvolna kávu upíjejí,
jakoby snad ani nevěděla,
že ruce tak nenuceně klidně,
do sáčku zabalí,
celou propast nevědomí mého.
A vědomě vykročím,
zkonzumovat sen.
Ve všední nevšednosti,
přichází nový den.
(Tak reálný,
ve své nevědomosti.)
Další články autora |