Pevný krok statných grošáků,
černá bryčka tančí po dláždění.
Bič švihne vzduchem,
rozetne jej a proletí.
Koně vzepnou se,
a v jeho ostrém prokletí,
vrývají kopyta do dláždění.
Elegantní cylindr, kola lehce letí, letí. Tak jako včera i dneska zas, Hamburk nabízí svůj jas, a cylindr lehce letí. Hedvábný blankyt rukavic, hebké ručky v jejich obětí, zvednou se náhle, a vpíjí se do lící, která srdnatě, svou hrubostí plačící, spočívají v hebkém obětí. Lehkovzdušná krajka, prsten na ruce se blýská. Tak jako včera a dneska zas, Hamburk nabízí svůj jas, a bílá krajka ve světle se blýská. Těžké údery němé ocele, mohutná paže vzduchem se míhá, Pot kane, stydne, a horké tváře chladí. Dřevo surové, tak něžně ruce hladí. Myslí jen úder za úderem se míhá. Zapečetěná ústa, jakási síla dýchá ze země. Tak jako včera i dneska zas, Hamburk nabízí svůj jas. Ústa jen tiše křičí do země. Sedící lidé v jistotách svých, vonící káva úsměvy tvoří. Světy nádherné, jsou najednou přímo zde. V kávě, oplatku, v chuti tak známě tajemné, lidé své vlastní světy tvoří. Pestrobarevný pohár, čokoláda tone na jazyku. Tak jako včera i dneska zas, Hamburk nabízí svůj jas, a snivá chuť mizí na jazyku. Zvířený prach na chodnících spí, svázané vlasy vzduchem letí. Boty špinavé, smetí zvolna přehazují, z místa na místo, odněkud, někam, někudy, pichlavé koště vzduchem letí. Bolavé mozoly, s vráskami si pobrukují. Tak jak včera i dneska zas, Hamburk nabízí svůj jas, a mozoly k tomu pobrukují. Cosi ve mně skepticky se dívá, jistota zmizela, v srdci se stmívá. Hamburk – místo, kde stojím? Hamburk – krása, kterou vzývám? Hamburk – k čemu právě vzhlížím? Hamburk – nebo jen pojem, nic …? Hamburk – všechno kolem nás. Hamburk – všeho světa jas. (Nebo i bída?) Hamburk – ukrytý v každém z nás.
