Věk? To je jen číslo

Víte, já svůj věk nějak moc neřeším. Je to pro mě zkrátka jen údaj v občance. A často dokonce ani nevím, kolik mi to vlastně je.

Zrovna nedávno se mě ptala moje malá dcerka: „Kolik let je tatínkovi?“

„Je o dva roky starší než já, Aničko.“

„Hm…a kolik let je tobě?“

A už jsem zase musela přemýšlet a rychle počítat.

Anička na mě nevěřícně koukala: „Maminko, ty NEVÍŠ kolik ti je let? Ale to je důležité! To si MUSÍŠ hlídat.“ nabádala mě. A to s nepřehlédnutelnou obavou v hlase a absolutním nechápáním lehkovážnosti své matky. 

Začala jsem se smát: „Víš, Aničko, až ti bude tolik kolik mě, taky to už nejspíš nebudeš řešit.“

Věk je skutečně JEN číslo. S chováním a pohledem na život – a vlastně s životem samotným - nemá nic společného.

Znám spoustu seniorů, kterým by jejich životní elán a energii mohli závidět i leckteří dvacetiletí.

A znám lidi tzv. středního věku, kteří si jen stěžují kde je loupe a bolí a jak je život na houby… A všechny ty životní krásy, které se opravdu objevují každý den (stačí se jen pořádně dívat a vnímat je) přecházejí netečně a bez povšimnutí.

Taky jsem přišla na to, že vnímání věku a běhu času je velmi relativní…

Minulý týden pořádal můj bráška na zahradě našich rodičů letní sešlost s grilováním.

Přišla rodina, přátelé… Zahrada byla opět plná dětí, jako za starých časů, kdy jsme v ní (a jejím okolí) prožívali my svá dětská dobrodružství se sestřenicemi, bratránky, kamarádkami a kamarády…

Jen - teď tam pobíhaly naše děti…

A tak tam za mnou přišel šestiletý syn „klučiny“ ze sousedství (kterého jsem jako malá holka vozila v kočárku – myslím toho tatínka, ne syna), že by chtěl napít.

Vzala jsem ho sebou do chatky, aby si vybral sklenku, jaká se mu bude líbit.

Chlapeček se rozhlížel okouzleně po místnosti (pro malého kluka tam musí být nepřeberné množství pokladů) a jeho zrak ulpěl na kuchyňské lince.

„Týýýýjo! Ta je nová?“ zeptal se udiveně.

„Ale kdepááák.“ mávla jsem rukou. „Tahle chatka je už stará. Ta když se stavěla, tak mně byl jeden rok.“

A v ten okamžik jsem se zarazila a už se smíchem jsem dodávala:

„Mnoo, Tobi… když teď nad tím tak přemýšlím, tak ta chatka vlastně vůůůbec stará není… Ta je momentálně v nejlepších letech.“  :)

Zkrátka, jak říkám – věk je jen číslo a jeho vnímání může být velmi relativní  :)

Je taky možné, že to své číslo možná tolik neřeším i proto, že mi ho lidé nehádají.

Stárnout mi nejspíše nedovolují hlavně mé ratolesti – s jejich věkovým rozestupem (21 let, 8 let a 21 měsíců) – se ani není čemu divit.

Neustále něco řeším, domlouvám, připravuji, plánuji, organizuji… Každé moje děťátko na mě má – vzhledem k svému věku – úúúúúplně jiné nároky a s každým je potřeba řešit úúúúúplně jiný záběr životních situací.

A tak ani o vtipné okamžiky, spojené s něčím věkem, rozhodně nemáme nouzi. Například můj syn se doteď směje, když přijde řeč na jednoho jeho kamaráda a jeho první návštěvu u nás.

Stalo se to asi před čtyřmi lety. To jsme ještě měli pouze jednu holčičku.

Robča šel domů ze školy a s ním i jeden kamarád – asi dvacetiletý klučina. Ten věděl, že má Robin ségru – ovšem nevěděl jak starou.

Když přišli a Robin mě pozdravil – podotýkám bez oslovení – kluk se ke mně hnal s pusou od ucha k uchu, napřaženou rukou a už od dveří halekal: „Ahoj, já jsem Petr.“

„Týjo.  To je dobrej ofuk.“ napadlo mě, ale zachovala jsem „pokerfejs“, podala mu ruku a pozdravila se s ním, jakoby nic.

Robin už se začínal dusit smíchem.

Domlouvala jsem s ním v rychlosti, co se má odpoledne dít. Že jdu za chvíli vyzvednout Aničku do školky atd… A v tom jsem si všimla, jak Petr náhle znatelně ztuhnul a začal střídavě rudnout a blednout a konečně mi došel paradox nastalé situace a důvod Robinovy „dušnosti“.

Až během mého rozhovoru s Bobšem, totiž Péťa pochopil, že asi nebudu ta avízovaná ségra…

A řekněte sami – kdo by se na něj v takovém případě za trošku familiérnosti zlobil, že?  :)

A tak tedy ještě jednou – věk je jen číslo a jeho vliv na kvalitu našeho života je přesně takový, jaký mu dovolíme.

Užívejte si svůj čas a každý svůj den na maximum – a hlouposti, jako je věk a spousta dalších vnucovaných omezení, vůbec neřešte :)

Krásné léto.