Umřu. Jo – určitě umřu aneb Jaké to bylo poprvé
U mě to tedy nyní tak zaručeně je. Jsem přesvědčena, že na mé první vyběhnutí po osmi letech skutečně nezapomenu.
Měla jsem v živé paměti, jak jsem tehdy před lety běhávala, jak to bylo fajn, jak jsem se cítila svěží a plná energie… A nebo jsem si to vše jen nalhávala a mé vzpomínky jsou časem tolik zkreslené?
S úsměvem a odhodláním jsem se jednoho pondělního rána vypravila na svou běžeckou trať. Rozhodla jsem se běhat v blízkém lese. Pro začátek jsem si určila trasu k dětskému hřišti a zpět – celkem 3 km. Bylo mi jasné, že tuto vzdálenost nebudu schopná uběhnout okamžitě najednou, ale že to bude taková hrůza, to jsem netušila…
Stále s úsměvem a natěšená ze svého rozhodnutí a plánu, jsem vyběhla. Jenže ouha. Úsměv mě velmi brzy přešel. Asi po necelých padesáti metrech jsem totiž nějak nemohla popadnout dech. Měla jsem pocit, že se mi plíce roztrhnou a obávala jsem se, že se o mě pokouší infarkt. Musela jsem přejít do chůze a snažila se nadechnout. Pak jsem se opět rozběhla – tedy jestli se to tempo, které jsem nasadila vůbec dalo nazvat během.
Prvotní krizi jsem překonala a tak jsem mohla pokračovat dále. Sice jsem občas musela přejít do chůze, ale kolaps organismu z nedostatku vzduchu se již nekonal.
V duchu jsem si udělala první poznámku – zítra si na běhání musím vzít pevnější podprsenku. Nejsem sice žádná Pamela Anderson, ale zemská gravitace je ohromná síla…
Běžím a funím dále. Poznámka číslo dvě: Ty nové náušnice, které jsem si v sobotu koupila, a které mi tolik sluší (alespoň si to tedy myslím) na běhání nosit nemůžu. Cinkám s nimi totiž, jako Santův sob s rolničkami.
Po dalším přechodu z chůze do běhu (tedy toho, co jsem za běh v daném okamžiku byla schopna vydávat), jsem zjistila, že moje tělo funguje v případech, kdy má dělat něco, co se mu nechce úplně stejně, jako moje dvouletá dcerka. Ta když má jít např. po obědě spinkat, tak také zjistí, že má zrovna strašnou žízeň a pak se jí chce čůrat… Nezvratně jsem se přesvědčila, že jsme skutečně matka a dcera. Moje tělo totiž začalo jednat úplně stejně.
„Mám hroznou, ale hroznou žízeň.“ hlásilo mi. „Nutně se musím napít, takže nemůžu běžet.“ zkoušelo mě vydírat.
„Jistě, že mám žízeň!“ okřikla jsem se v duchu. „Běžím a supím, jako lokomotiva, tak je to pochopitelné. Až přijdu domů, tak se napiju. Zase tak děsně dlouhou trasu jsem si nevybrala, abych to nemohla vydržet. Teď ale běžím.“
Tenhle plán tělu nevyšel. Chvíli byl klid. Ale asi po dalších padesáti metrech se vytasilo se silnějším kalibrem.
„Chce se mi čůrat. Vážně se mi chce čůrat.“
To už jsem na sebe dostávala vztek. „Přestaň si vymýšlet!“ okřikla jsem se v duchu. „Byla jsem, než jsme vyšli ven.“ a s vypětím všech sil jsem běžela dále.
Náhle se přede mnou les mírně rozestoupil a já jsem zjistila, že dětské hřiště – můj současný cíl – je na dohled – asi 30 metrů přede mnou. Hurá! Pokusila jsem se ještě kousek popoběhnout, ale napadlo mě, že jestli se chci dnes ještě dostat jakš takš ve zdraví domů (představila jsem si tu „nesmírnou dálku“ – tak mi to tedy v tu chvíli připadalo), bude lepší, když se otočím a vrátím a nebudu se plazit až k samotnému hřišti.
Běžela jsem tedy zpátky. Měla jsem pocit, že ta lesní pěšina se stále natahuje. Přeci není možné, že je tak dlouhá.
Běžela jsem a běžela. Měla jsem pocit, že jsem už absolutně na konci svých sil. Náhle jsem zjistila, že začínám vidět nějak rozmazaně. Ve stavu podivného oblouzení, ve které jsem se nacházela, jsem se začala obávat, že se o mě pokouší nějaký další kolaps. Pak jsem si však uvědomila, že je to jen pot pomalu mi stékající do očí…
Běžela jsem dále. Východ z lesa byl nedostižně daleko. Po sousední pěšině běžel nějaký pán. Nejspíše se mě pokoušel partnersky pozdravit. Sice mě potěšilo, že mě – pomalu se sunoucí a supící - považoval za „kolegyni běžkyni“, ale omlouvám se. Neměla jsem sílu zvednout ruku, abych mu pozdrav oplatila…
Konečně jsem dorazila domů. Zchvácená a s pocitem, že do té vany, abych se mohla osprchovat, nejsem schopná vlézt – byla moc vysoká.
Když jsem pak osprchovaná a s šálkem čaje v ruce zdecimovaně seděla v obývacím pokoji, marně jsem přemýšlela, kde jsem ve vzpomínkách vzala, že jsem bývala po ranním běhu plná síly a energie. To prostě musí být pouze nějaké matení smyslů.
Své rozhodnutí běhat jsem však nehodlala tak snadno vzdát.
Bylo mi jasné, že to zcela jistě nebudu moci přežít, ale – STEJNĚ ZÍTRA POBĚŽÍM ZAS.
Helena Skočová
Není kapucín jako kapucín
Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.
Helena Skočová
Těžký úkol
„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.
Helena Skočová
Nestííííhááám
Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.
Helena Skočová
Sakra, zase ty záda!
Manžel se rozhodl, že zkrášlí zahradu před domem a to tak, že udělá nový chodníček a schůdky (na místo malého kopečku) vedoucí k jezírku. Je velice šikovný, o tom žádná... a každá pozitivní, kreativní aktivita se má podporovat.
Helena Skočová
Potřebuji… životně nutně
„Maminko, potřebuji abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni.“ „Cože?“ nechápavě odtrhnu oči od monitoru, kde na mě svítí smlouva, kterou zrovna tvořím a musím se na ni pekelně soustředit.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
CNN Prima NEWS vysílá už čtyři roky, k výročí připravuje nové pořady
Zpravodajská stanice CNN Prima NEWS přinese divákům ke čtvrtému výročí zahájení vysílání nové...
Politologové: TOP 09 jen ztrácí, nemá lidi. Tulejův odchod je logický
Premium Poté, co se Pavel Tuleja vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace, nemá podle...
Izrael má nový plán pro Gazu. Po válce by na ni mohly dohlížet i arabské státy
Čelní představitelé izraelské vlády uvažují o rozsáhlém plánu poválečného uspořádání Pásma Gazy, v...
Německo sabotuje projekt bruselského Starlinku. Zvýhodňuje Francouze, tvrdí
Evropská unie chtěla do roku 2027 na nízkou oběžnou dráhu Země vyslat soustavu satelitů v rámci...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x