Haló, slečno, pojďte k nám!
Stejné je to nyní i u mě. Když jsem se rozhodla běhat (viz. články Běhat a proč? a Hlavní je nepodceňovat přípravu) a když jsem pak po prvé vyběhla (viz. článek Umřu. Jo – určitě umřu aneb Jaké to bylo poprvé) skutečně jsem si myslela, že to nepřežiju a uběhnout na konci srpna 10km na WE RUN PRAGUE, kam jsem se přihlásila, je pro mě vlastně prakticky nemožné. Hodně mi tehdy pomohla pochvala a povzbuzování od mých blízkých.
Takže jsem poctivě každé ráno vybíhala, cvičila a snažila se. A světe div se, neumřela jsem. Naopak. Doslova s každým dnem jsem se cítila lépe.
Také jsem zjistila, že to s tou mou kondicí asi nebude tak špatné, jak jsem si původně myslela a jak to vypadalo. (Asi ty mnohakilometrové svižné procházky, které podnikám s Aničkou v kočárku nebudou jen tak k zahození…)
V pátek na konci mého prvního běhacího týdne se mě ráno můj patnáctiletý syn ptal: „Tak co mami, byla jsi běhat?“
A já mu s hrdostí odpověděla: „Jasně. Dnes se mi poprvé podařilo uběhnout tři kilásky najednou bez přechodu do chůze.“
„Kolikátej den že to běháš?“ zeptal se mě.
„Pátej.“
„Hm, tak to jsi vážně dobrá.“ protáhnul uznale.
V ten okamžik jsem vyrostla do závratné výšky. Nevím, jestli to víte, ale pochvala od pubertálního dítěte – tedy VAŠEHO pubertálního dítěte – to je něco zcela výjimečného a může se to rovnat snad jen s minimálně deseti velkými pochvalami od šéfa a s navýšením prémií.
Sama musím říci, že kdyby mi to tehdy v pondělí, když jsem běžela poprvé někdo řekl, klepala bych si na čelo…Tedy pokud bych na to sebrala sílu…
Cítila jsem neskutečné vítězství sama nad sebou. A tak jsem běhala dále. Dostávala jsem se do kondice daleko rychleji, než jsem předpokládala. Druhý týden jsem již zvládala 4 km a po doběhnutí domů jsem nebyla unavená! Byla jsem plná energie, optimismu.
Náhle jsem slyšela od lidí kolem sebe: „Ty ale dobře vypadáš.“ nebo „Tobě to dnes sluší.“ To však nebylo tím, že bych po 14 dnech, co jsem začala běhat nějak zázračně změnila vzhled. Bylo to prostě tím, že jsem se dobře cítila – a to po hodně dlouhé době. Opět jsem si začala věřit a začala jsem nejen plánovat, ale i realizovat své další a nové aktivity. Znovu jsem se uměla smát. Bylo mi prostě fajn.
Jednou jsem nezvládla jít běhat ráno, tak jsem si naplánovala, že půjdu po poledni, jak uložím malou dcerku k spánku.
Vběhla jsem pak tedy do lesa a těšila se na obvyklý „běžecký relax“ a další dávku endorfinů. Jsem zvyklá, že brzy ráno bývá v lese skutečně málo lidí a můžu si běžet v klidu a celkem nerušeně. Je to úúúžasné.
Jenže tentokrát – po poledni – bylo v lese živo daleko více. Navíc, seděl na jedné z laviček podél „mé“ trasy hlouček pubertálních klučičích výrostků a dost hlučně se tam bavil. Velmi rychle jsem se rozhodla pro změnu trati a obíhala je druhou – ovšem nedostatečně dalekou pěšinou - jiná tam však, bohužel, nevedla. Jejich pozornosti jsem tedy neušla a tak na mě začali pokřikovat:
„Haló, slečno, pojďte k nám!“ „Pojďte za námi.“
Ani jsem se neohlédla a utíkala dál. „My vás neukousneme!“ volali za mnou. „Ty jo, to je zadek.“ pronesl někdo uznale. „Hele, jak pádí.“ zase řekl druhý. „Jé, škoda.“ když viděli jak vbíhám do nejbližšího křoví.
Snažila jsem se z těch míst zmizet, jak nejrychleji to šlo.
„Co si o sobě myslí drzouni jedni.“ brblala jsem si v duchu vztekle. „Co na mě mají co pokřikovat. Je to maximálně o rok starší než můj syn a bude to komentovat jakej mám zadek a zvát mě k nim na lavičku.“
Po pár dalších desítkách uběhnutých metrů se však vztek změnil v smích. Náhle mi přišlo hrozně legrační, že kluci, kterým bych mohla být mámou na mě volali „Slečno“ a zvali mě ať se jdu za nimi pobavit.
No, říkala jsem si, že asi kluci přes stromy špatně viděli. A nebo, že by ten běh se mnou skutečně dělal takové zázraky? :)
Helena Skočová
Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu
V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...
Helena Skočová
7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou
Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.
Helena Skočová
6. Den první - to byl náraz!
Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.
Helena Skočová
5. Už tam budéééém?
Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.
Helena Skočová
4. Pozor na to, co si přejete…
...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Bylo za útokem na Fica víc lidí? Podle Slováků se chystal i masakr jako v Praze
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v horské mlze, Raísí je v ohrožení života
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
VIDEA TÝDNE: Atentát na Roberta Fica nebo pohřeb Postlerové
Událostí číslo jedna tohoto týdne byl na Slovensku, ale i v Česku atentát na premiéra Roberta Fica....
Policisté skončili cestou za případem na střeše. Havarovali v křižovatce
K ohlášenému napadení spěchali v neděli odpoledne policisté v pražských Modřanech. Po cestě na...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x