Skutečně je důležité kontrolovat na cože se to ty naše ratolesti v televizi koukají, protože bláboly, nesmysly a špatné vnímání světa, které jsou jim tam velmi často servírovány jako absolutní samozřejmost, jsou až do očí bijící.
Kvalitních televizních pořadů pro děti je skutečně pomálu. Televizní obrazovky zaplavují Simpsonovi, Tom a Jerry, kreslení Batmani a Spidermani… (Nu, což o to – na Simpsony se také občas ráda kouknu, ale považuji je spíše za pohádku pro dospělé, kteří se pobaví a žádné další životní hodnoty z tohoto díla nepřebírají). Jaký však mohou mít vliv na dětskou dušičku?
A co takhle Spongebob v kalhotách? Hezká, veselá, barevná pohádka pro malé děti – dokonce ani mnoho násilí (jak je to celkem běžné v animovaných pohádkách) zde není. Ale co si z ní odnesou? Že ten, kdo je hodný je zákonitě hloupý a že jen ten, kdo tyto hodné a hloupé využívá může být úspěšný.
Ne, nemohu tvrdit, že kvalitní dětský pořad nebo pohádku v televizním vysílání nenajdete – a to s přihlédnutím k různým věkovým kategoriím. Samozřejmě že jsou, ovšem brak je svou kvantitou drtí.
Naše holčička má tři roky, takže sledujeme pořady jenž jí baví. Má ráda Kouzelnou školku, Mickeyho klubík, Angelinu balerínu – to jsou celkem povedená dílka pro děti jejího věku. Ovšem také se těší na již zmíněného Spongeboba – a co pak s tím? Tak si s ní potom později o pohádkách povídám… Jak jinak totiž zabránit tomu (protože pohádky typu Tom a Jerry prostě občas také uvidí), aby pak Pavlíka na pískovišti nevzala lopatkou po hlavě (vždyť v pohádce je to přeci taková legrace…)?
Tento týden bylo venku počasí nic moc, takže jsem odpolední procházku s Aničkou jeden den vynechala a věnovala jsem se jí doma. Rozhodly jsme se, že uděláme babičce a dědovi, za kterými máme jet na návštěvu, překvapení a vyrobíme jim ptáčky z papíru. S malou jsme zaujatě stříhaly, malovaly (temperových barev měla Ani víc na sobě než na papíru), lepily…a při tom jsme měly, jako kulisu zapnutou televizi. Zrovna dávali na ČT pořad pro děti s názvem Biblická pátrání, kde vystupoval nějaký klučina s holčičkou a s panem profesorem. Musím říci, že jsem pořad nesledovala nijak pozorně – ovšem až do chvíle, kdy onen klučina pronesl, že celníci byli v dobách života Ježíše Krista lidé na okraji společnosti, protože se paktovali s Římany a bohatli na tom – prostě že byli něco, jako u nás kdysi StB. Zalapala jsem po dechu. Cože??? Pak jsem již televizi sledovala pořádně. Musím říci, že jsem posléze pochopila, co tím chtěli tvůrci pořadu nejspíše říci, ale i tak mi toto přirovnání stále nepřipadá zrovna šťastné.
Ale vše má svá pozitiva (alespoň já se je vždy snažím najít). A jaké je to vyplývající z výše popsané situace? Znovu mi to připomnělo jednu důležitou věc a to že je opravdu nutné vědět, na co se naše děti v televizi dívají a že usadit dítě před zapnutou TV obrazovku, jen aby měl rodič klid, určitě nebude to pravé ořechové a to nejlepší, co můžeme svým dětem do života dát.
