Slib prezidenta má tři věty. „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
A jak probíhal samotný slib pana prezidenta? Prezident, byť byl vyzván, ruku na Ústavu při svém slibu nepoložil. Pan prezident se, samozřejmě, jako vynikající rétor, během svého slibu díval do publika. Zrak směrem k zemi sklopil pouze v části s tučným textem.
Asi není, co k tomu dodat.
Pokud pan Zeman chce na místo ministra určitou osobu, která mu vyhovuje, postup je mu znám. Sám jej dříve absolvoval. Je potřeba získat většinu v poslanecké sněmovně. Kdo ji nezíská, nemá šanci určovat, kdo bude ministrem.
Republika potřebuje vládu s důvěrou co nejdříve. Bude ji mít do Vánoc. S odvoláním na prezidentský slib „…podle svého nejlepšího vědomí a svědomí…“ to bude vláda bez ministra zahraničí a ministra zemědělství. Je třeba respektovat, že si lidé zvolili za prezidenta člověka, který má „nějaké“ „nejlepší vědomí a svědomí“. Kdyby byl prezidentem kdokoliv jiný, tak ten by jistě měl „nějaké jiné“ „nejlepší vědomí a svědomí“. Nikdo nevíme, které to „nejlepší vědomí a svědomí“ je to správné. Nikdy se to nedovíme, i když jistě každý z nás si myslí, že právě to jeho je správné.
Ani Ústavní soud, pokud nějak rozhodne, nerozhodne o tom, co je správně. Rozhodne jen o tom, co je napsáno v Ústavě a jak si její ustanovení máme vykládat.
Osobně si myslím, že nejmenování dvou ministrů není v zájmu všeho lidu. U nás této „přetahované“ rozumíme, pro zahraničí je to nevysvětlitelné. Snad se na nás budou dívat pouze a jen se shovívavým úsměvem.
