Dozvím se někdy proč?

Milión otázek, jen samé otázky. Proč to tak je? Proč to vůbec začalo? Cui bono? Komu může prospět válka a statisíce Rusů v ukrajinských lesích?

K čemu je zničená infrastruktura východní Ukrajiny. A hlavně - co ti ranění a mrtví?
To se v těch otevřených pláních a lesích Rusi zakopou na věky? Jestli bude půl Ukrajiny na frontě a druhá polovina v Evropě, kdo bude pracovat? Z čeho budou ti lidé žít? Jestli se velmi rychle neuzavře příměří, kdo zaseje. A když se nezaseje, co se bude jíst? A i kdyby se příměří uzavřelo, kdo a jak bude garantovat, že za den dva či deset to nepropukne znovu? Kdo bude ochoten jednat s Rusy a kdo bude ochoten jim uvěřit? Když nyní porušují vše, co se zdálo dosud být neporušitelné, alespoň v Evropě. Když před měsícem vyhlašovali, že se invaze konat nebude, že se vojáci stahují? Demilitarizovat Ukrajinu? Po takové zkušenosti ? Ani náhodou.

Obdobně uprchlíci v Evropě. Zachránili si holý život, ale co dále? Rusko se dobrovolně nestáhne, takže mnozí se nemají kam vrátit. I kdyby se Rusko stáhlo, tak bude obtížné se vracet někam, kde to už mnohdy není k poznání.
Ano, u nás jsme relativně v pohodě. A co na té druhé straně. Co se stane, až to tam praskne. Až tam stamilióny lidí zjistí, že byly podváděny, že věřili v něco, co neexistuje ? Co to s nimi udělá, ta obrovská deziluze? Nedovedu si představit, že najednou bude bílá černá a naopak.
A jsem zpátky na začátku, někdo je za to všechno odpovědný. Někdo to tak chtěl roky, desetiletí. Proč? Kvůli moci? Pocitu moci? Kvůli bezmoci? Nebo kvůli nemoci?

Proč já jsem ho do tý tramvaje v roce 89 v Drážďanech pouštěl?