tak tohle je veliká krása, jak pravil pan Plachta... mám pro ně velikou slabost, ale nikdy jsem v Hadraplánu nejela. jen z dálky obdivuji

velká škoda máte o velký zážitek méně

Krásná reportáž

díky za velorexový uznání

Jde o srdcovou záležitost autora. To u mne je to Zetka 18 valník, kterou jsem řídil ve svých deseti letech s dohledem otce. Na vzdálenost 10 km, tehdy jel jen autobus, jednou za čtyři hodiny. Takový náklaďáček spolu s jinými značkami nahradil po II. sv.válce koňskou přepravu mezi obcemi a městy. Později ekonomové spočítali, že koňská přeprava je efektivní proti motorovým vozidlům při přepravě čtyř tun na vzdálenost 4 km. Při životnosti koně 15 let, čistá energie, spotřeba ekologicky čistá. Což mi připomnělo: "Člověk obklíčený živly by navždy zůstal otrokem, nebýt koně, který z něj udělal krále" (Velká kniha o koních).

Díky bratrům Stránským za Velorex. Jednoho z nich jsem potkával, když zprovoznil vodní mlýn v Dolní Lhotě u Blanska. Čest jejich památce.

...tak tam bych se nevešel :-) ale koukám na ně rád

ne to nevešel

Pěkný článek i fotky; jen jsem nenašel fotku "prodlouženého" - t.j. čtyřsedadlového montgomeráka (kterého jsem si vyfotil na jednom srazu ve vratislavickém pivovaru).

http://www.bobroviny.cz/image.php?pic=9&top=1208zulova

"Můj hadraplán?" Soused na chalupě, obchodník s čímkoliv, hlavně koželuh, dědek plesnivej, na sto metrů smrděl naftalínem, ten ob sobotu vystrkal hadráka z kůlny, a na tu zahrádku naložil balík kožek o rozměru dalšího velouše. Pak to půl hodiny dráždil a zahříval, a vydal se do Hradce do výkupu. V pět ráno k nezaplacení. Ten oblak dýmu tam visel, ještě když se k polednímu vracel.

Do háje, teď jste mi připomenul našeho kožkaře. Většinou měl hadraplán napěchovaný kožkami, ty smrděly na sto honů daleko. . . . . Ale i tak jsem mu ten stroj nesmírně záviděl. . . . . .

Úžasné vozítko, a já děkuji za poetický popis stroje. Kamarád měl 350, elektrický startér, a co jsem u žádného už neviděl, hydraulicky ovládanou spojku. Ty výlety, na to nejde zapomenout. Jednou nám v Modřanech došel "benál", a strkali jsme Velouše na Pankrác. Dneska bych to už nedal. Na prostor pro osádku jsem si vzpomněl před pár lety, když jsem seděl v kabině "ultalajtu" Zenair.

na něj se bedá zapomenout, to je jeko největší životní láskadíky za koment

Paráda. Já teda mám momentálně jen panelku z 1969 a péráka z 1947, ale velorex taky jednou bude, kdyby na chleba nebylo...

bude a i na chleba zbude

Co je malé, to je hezké a tahle vozítka byla svého času moc fajn :-)

nejen svého času, ale furt

Můj strýc toto vozítko vlastnil . Moc často jsme se nevídali, ale když se poštěstilo a svezl mě s ním na výlet, byly to nezapomenutelné zážitky.

jinak to ani nemohlo být