Pamětihodnosti Brna aneb pivní

putování po moravské metropoli s historicko vzdělávacím programem. Záběr jsme neměli kdovíjaký, ale pěšky toho moc stihnout neumíme a cyklostezky kolem Brna jsou ještě opuštěné.

Ivan Mládek zpíval...Brno je zlatá loď za děvčaty z Brna choď...S tím musí souhlasit i Pražáci, ale protože nám v uších zněla i druhá sloka...kde se pivo pije, tam se dobře žije...navštívili jsme několik atraktivních restaurací města veletrhů a zároveň nemohli bez povšimnutí minout některé pozoruhodnosti.

Vše začalo na místě srazu s východem slunce nad novým a úžasným terminálem a pod pozoruhodnou sochou Jana Pernera v České Třebové.

Nastoupili jsme do vlaku a po trati, kterou projektoval zmíněný stavitel a postavili váleční zajatci, jsme se každou nezpožděnou minutou blížili k cíli. Zvláště z Blanska je cesta sama o sobě zážitek. Koleje se kroutí údolím řeky Svitavy a kde se nevešly, vykopali pro ně tunely Celkem jich je deset. Znalci vědí, že v sevření adamovských strání teče nejenom řeka, ale vedou tak i koleje a také úchvatná cyklostezka. Příznivcům rodinné i náročné cyklistiky rád poradím.

Po hodině příjemné cesty jsme bez zpoždění zastavili pod dominantou hlavního města Moravy.

Minout bez zastávky pivovar, kde vaří nejlepší pivo na Moravě,v Čechách a v Evropě, je trestný čin a my jsme spořádaní občané.

Inspirováni cestou nás kroky vedly dál do restaurace Výtopna. Minuli jsme i nic neříkající nápisy.

Hned v sousedství nás však uvítala říše tatínků a synů, v ojedinělých případech maminek a dcer.

¨

a nebyla to žádná

občerstvení nám dovezli hned.

Stačilo jen vztáhnout ruku.

Na oběd jsme zasedli do restaurace U

s pozoruhodnou klimatizací.

Ale žádné velké vysedávání, náplň byla především historicky naučná, a tak jsme pokračovali dál, kolem pověsti zavěšené v průčelí Staré radnice, kterou zná jen pár Pražáků.

Navštívíli jsme pochopitelně také Dům Pánů z Lipé

a zastavili u kostela svatého Jakuba s výkladem velitele výpravy, proč je andělíček zadkem natočen k Petrovu. Důvod možná nezná ani mnoha Brňáků.

Historicky naučná část pokračovala na Moravské náměstí, před kostel svatého Tomáše. V přilehlém Místodržitelském paláci, pobýval před bitvou u Slavkova i císař všech Francouzů Napoleon,

o čemž tu mají na zdi navždy důkaz.

Potkali jsme však i jinou, neméně důležitou pamětní desku,

i ukázku nám vlastní stability.

Nadešel čas náplň výletu vyvážit, a tak jsme se všichni jako duchové odpojili od poznávací výpravy, sestoupili do Středověké krčmy

a schováni u stolu pro konšely ochutnali jedno Starobrno s medovinou.

K Zelené kočce je to už jen pár metrů. Na čepu bylo skvělé nefiltrované Dalešické.

Vyprávění o životě na slovo vzatého odborníka nás všechny zaujalo.

A když bylo vypito,

seběhli jsme k Pegasovi.

Tam i godhaj s cibulí lákal k posezení.

Ale to už byl podvečer, a tak jsme Videňskou bránou

uzavřeli kruh na nádraží, nasedli do vlaku a plni nevšedních zážitků se vraceli domů. Naše idea, že je třeba program vyvážit, se opět potvrdila. (Neni člen výpravy, případná podobnost je pouze náhodná).

Těšíme se na další výpravu do moravské metropole, tentokrát do Technického muzea, mají tam spoustu zajímavých exponátů. Některé jsou zakonzervovány, pro případ kdyby odcházeli zubaři.

foto Jaroslav Válek a trochu velitel. Text velitel.