O tom, jak světoznámý malíř pan Podzim, maloval Žďárské vrchy.

Koukal jsem mu na paletu, jak dokonale míchá barvy, aby na stejném místě už druhý den používal jiné odstíny. Než vyrazím za humna, zastavím se na pár spouští doma, třeba

VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ MOJE A KLIKACÍ

 v parku Jana Palacha u sochy Mateřské lásky.

 ale nejen tam.

To je náš rybník Rosnička, nebo-li Rosna, kam se chodíme procházet na pivo.

Přemýšlím, jak dál, ale nejlepší bude, vzít to tak nějak a bez zbytečného obkecávání držet nejenom motorkovou stopu.

Vírská přehrada.

Hned vedle hráze se stojí fronty na fotky a

kousek nad přehradou

a když se sjede..tam nahoře, co stojí dva stromy, jsem před chviličkou fotil.

Natřikrát stejné místo. Jsem jím uhranut, fascinován a

 nevím co ještě.

Blatiny nadvakrát

Z vyhlídky nad Sněžným.

Jezdí se tam přes obec  Krátká,

která je Vesnickou památkovou rezervací.

A valíme dál, třeba přes Jimramov. Dole se kroutí Svratka.

a bez ladu a skladu...

Telecí, Lukasova lípa. Jedna z nejmohutnějších u nás a zároveň památný strom a ještě k tomu zpívající. Pověst říká, že v době temna v ní ukrytý jistý vlastenec přepisoval Nový zákon a žalmy, které si prozpěvoval.

Podzimním symbolem krajiny jsou jeřabiny.

Kulisa vzadu, Dalečín.

 Dokud svítí, jedeme dál.

 Ale ne vždy vládne ideální počasí.

Žďárské vrchy a Michal Olšiak k sobě ladí. Více než dvacet jeho soch je tu po krajině rozeseto, ale

 to bych nechal na samostatnou fotoreportáž.

Ždár nad Sázavou, Zelená hora, památka UNESCO.

Byl to vysmátý výlet,

a na závěr rozhodně suchý

nebyl.

MRKNĚTE NA FOTOREPORTÁŽ  KDE A CO JSEM VLONI VŠUDE FOTIL