Napoleon Bonaparte se narodil na Korsice v městě Ajaccio, otci Carlo a matce Laetizie Ramolin 15.srpna 1769, čímž jsou napoleonské dny ve Slavkově orámovány. Proč tolik slávy, když se tu střetla vojska Francie, Rakouska a Ruska a máme s tím zdánlivě společné leda to, že se bitva odehrála na našem území? Když pominu utrpení místních obyvatel, střetnutí svým významem daleko přesáhlo rámec území koruny České a ovlivnilo Evropu na mnoho let. Jasně se tu projevilo Napoleonovo mistrovství a dodnes je v učebnicích vojenských akademií. Na straně spojenců byly zapojeny všechny pluky, kdežto francouzské zálohy zůstaly nedotčeny, přestože měl nepřítel početní převahu.
Nad celou akcí převzala záštitu obsluha tohoto děla, jen jednotku se mi nepodařilo identifikovat.
Středem a základnou byl Slavkovský zámek, od roku 1519 sídlo rodu Kouniců a
přílehlý park.
Den před bitvou, 1.prosince 1805 se tu ubytoval rakouský císař František I. a ruský car Alexandr I., ale už 3.prosince tu zřídil svůj hlavní stan francouzský císař Napoleon. Střetnutí tak dostalo své jméno. Bitva u Slavkova nebo Bitva tří císařů. 6. prosince tu bylo podepsáno příměří. Za francouzskou stranu ji podepsal náčelník generálního štábu maršál Louis-Alexandre Berthier a za rakouskou kníže Jan z Liechtensteina.
Infanterie leží, kavalérie stojí. Drtivá většina vojáků byla pěchota a ležela přímo v zámeckém parku.
V táboře vládl čilý ruch, ale i tvrdá kázeň.
Před bitvou bylo třeba vše dopodrobna vysvětlit
a pak sešikovat vojska na rakouské a
francouzské straně. Příslušníky staré gardy nelze nerozeznat.
Bugským kozákům velela žena.
Když už jsme u žen...námořní pěchotu měl už i Napoleon.
Pak už stačil jen povel a mohlo se začít.
Nabijelo se,
střílelo jednotlivě,
v salvách a
přispělo i dělostřelectvo.
Výsledek bitvy byl sice historií předem dán, ale i tak se na všech stranách bojovalo urputně.
Však také ztráty byly vysoké.
Jen jezdectvo místy vyčkávalo.
Pro případ, kdyby se Francouzům situace jakkoliv vymkla z rukou a měla být přepsána historie, na Santonu bylo připraveno zasáhnout gardové jízdní dělostřelectvo.
Velící důstojník však mohl být spokojen, zvláště se svým atraktivním štábem.
Po bitvě byl na místě odpočinek a vyhodnocení.
O dobrou náladu se na nádvoří postarala vojenská hudba od stopětadvacátého a
kdo měl prázdné feldláhne, mohl je doplňit.
Po nadměrné komzumaci někteří přímo ztuhli.
V parku se procházela tato zajímavá rodinka
a dvojice. Empír se nezapře.
Večer následovalo defilé a
na závěr jsme si dali
jen...
