V roce 1909 vyšly do ulic New Yorku švadleny s květinou v ruce, aby protestovaly proti pracovním podmínkám a vymohly si zkrácení pracovní doby. Základ byl položen, ale až pečující socialistická společnost dala svátku vyšší smysl a vpravdě lidové naplnění. Stačilo vystát paralelní frontu na bůček před květinářstvím nebo mít svoji ženu za pultem. V Praze a možná i v Brně a Bratislavě se prý daly koupit i růže, ale univerzální květinou byl karafiát, pochopitelně rudé barvy. Ženy nám poděkovaly oblíbeným rumem, případně jsme si ho prozíravě koupili sami.
Nejlépe, když svátek vyšel na pracovní den. Oslavit ženu bylo víc, než splnit socialistický závazek nebo kalit ocel. Kolem osmé se předávaly květiny, začala vařit káva a nalévaly první přípitky. S nadřízenými problém nebyl, ti už měli startovací set chlebíčků a internacionální vodky za sebou.
Muž je obrazem galantnosti a popřát ženě k svátku, či narozeninám je mu vlastní, ale překvapit neotřelou zdravicí všechny, bylo postupně společensky na hraně. Však jsme z toho byli většinou taky pod obraz, který byl vzdálen i dekadentnímu umění a molová stupnice byla přímo úměrná počtu zdravic. Někteří se vraceli domů až druhý den, kdy manželky už stály za soustruhem nebo pultem. Kromě holiče neměly ještě kde sedět, psychoterapeuty k nám tehdy z Ameriky nepustili.
Nebylo kulturního domu, který by neměl na programu úvodní slovo soudruha předsedy MNV a základní organizace KSČ a kdo byl šikovný, urval i nějakého tajemníka. Pak následovala lidová veselice, žně pro všechny lidové i profesionální hudebníky a kabaretní umělce. Slavit polkou nebo čardášem společně s alkoholem jakékoliv výroby a množství, bylo však dopřáno jen připraveným. Ostatní druhý den vyslechl příslušný obvodní lékař. U spolupracovníků i nadřízených se to setkalo se škodolibým pochopením.
eROHá, neboli Revoluční odborové hnutí, straně a vládě nekompromisně a trvale šlapalo na paty, ale až v MDŽ spatřovalo vyvrcholení svoji celoroční činnosti. V nápadech byli soudruzi kreativní. Každoroční dárkové balení utěrek nebo dokonce froté ručník potěší každou ženu. Zasloužilejší pracovnice dostaly silonové punčochy, ale musely být ve straně nebo mít odpracováno minimálně padesát hodin v akci Z., něco na způsob dnešních veřejně prospěšných prací.
Nejvíce však o blaho ženy pečovala strana a vláda. Ty nejlepší přijal na hradě soudruh prezident, a ty nejlepší z nejlepších odměnil státním vyznamenáním. Všechny zúčastněné však byly předem řádně prokádrovány. Co kdyby některá přednesla něco jiného, než vroucí poděkování nebo dokonce co si opravdu myslí.
Přeji všem ženám k dnešnímu svátku hodně krásy, dobré nervy a především zdraví. Muži v kalendáři uvedeni nejsou, máme přece Vás, a tak slavíme každý den.
