Švejk říkal, že nádraží se fotí snadno, protože nikam neuteče, a to platí i pro kostely. Všude mají něco. Někde hodně, někde méně, ale všude mají kostel nebo alespoň křížek. Nekonečné téma. Nejsem věřící, ale nijak mi to nebrání, uznale obdivovat umění a fortel našich předků. Je málo míst, která někdy nepostihla velká voda, ale nikdy jsem neslyšel, že byl vytopen...kostel. Už tehdy věděli svoje, jen my jsme často s moderní výstavbou chytřejší než papež, ne-li víc.
Praha, Staroměstské náměstí, kostel svatého Mikuláše. Barokní skvost, bohatě vyzdobený štukatůrami, obrazy a plastikami. Hlavní oltář je z umělého mramoru. Za pozornost stojí také varhany. Původní stavba roku 1732 zbořena. Na jejím místě postavema v nynější podobě.
Staroměstké náměstí. Kostel Panny Marie před Týnem. Poprvé zmiňovaný roku 1135. Byl hlavní svatyní husitů. Za vlády Jiřího z Poděbrad byl postaven západní štít. V něm je umístěna králova socha a kalich s nápisem...Pravda vítězí. V interiéru kostela je umístěno 19 oltářů. Pochován je tu dánský astronom Tycho de Brahe.
a trochu netradičně zezadu s kulisou dalších věží a věžiček.
Město mi obvzlášť milé. Brno a neodmyslitelná dominanta...katedrála Petra a Pavla...všem známá pod názvem Petrov v pohledu od kapucínů. Věže dosahují výšky 84 metrů. Roku 1904-1909 byl přestaven do původní novogotické podoby. Siluetu chrámu vidí každý několikrát denně...je umístěna na desetikuruně.
Nad průčelím hlavního vstupu je napsán citát začínající slovy...Venite ad me omnes qui laboratis et onerati estis et ego reficiam vos tollite...Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím...
Fragment z kostela Svatého Jakuba. Andělíček míří holým zadkem směrem na Petrov. Ne každý ví proč, včetně domorodců.
Moravské náměstí a zadrátovaný kostel svatého Tomáše. Hned vedle bývalý Místodržitelský palác. Pamětní deska jasně praví, pobýval v něm Napoleon před bitvou u Slavkova.
Neratov v Orlických horách. Na konci války zničený, postupně opravovný. Zde ještě nemá střechu, mše se sloužily pod širým nebem, mezi holými zdmi. V současné době je již zastřešen, a jak...skleněnou střechou.
Hradec Králové, Staré náměstí. Chrám svatého Ducha, Bílá věž a Stará radnice. Podařilo se mi je seřadit jakž takž do roviny.
Choceň. Patronem kostela je svatý František Serafínský známější jako z Assisi, zakladatele žebravého řádu Františkánů. Stavba mě zaujala oddělením věže od hlavní lodě.
Litomyšl. Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí.
Rotunda svatého Jiří na hoře Říp. Zde stanul praotec Čech a pravil...zde to bude. Bolí mě už nohy a dál nejdu...nebo tak nějak. Původně zasvěcena svatému Vojtěchovi. První písemná zmínka je z roku 1126, kdy ji nechal kníže Soběslav opravit a rozšířit. I když Říp nepatří s 460 metry nad mořem mezi velehory, cesta nahoru je pěkný krpál. Nevede po vrstevnicích, ale přímo. Okolí převyšuje o 200 metrů.
Když už jsme u toho češství...pravoslavný kostel Cyrila a Metoděje v Praze a
a pamětní deska. Zde našli poslední úkryt parašutisté, kteří spáchali atentát na Heydricha. Názory se mohou různit, ale faktem navždy zůstane, že to byl jediný zdařilý atentát na takto vysoce postaveného představitele nacistického Německa...a když trochu odběhnu...jediný premiér, který byl Němci popraven se jmenoval generál Alois Eliáš, předseda Protektorátní vlády. Máme svoje hrdiny, jen...co o nich víme...
Přeneseme se na Slovensko a začneme v Žilině. Katedrála Nejsvětější trojice, hlavní kostel římskokatolické žilinské diecéze. S náměstím Andreje Hlinky je spojen balustrádou se sousoším Cyrila a Metoděje.
Banská Bystrica. Patrně světová rarita. Morový sloup je vyšší než věže kostelů nebo je to jen klam? V popředí věž Městského hradu Barbakán.
Kysuce,Nová Bystrica. Spíše palác.
Když už jsem u Bystric...Stará Bystrica a slovenský orloj. Sestrojením astrolábu, přístroje k určování polohy hvězd, slunce a určování místního času, přispěli i Češi. Nejpřesnější orloj na světě řízený počítačem stál přibližně 135 tisíc eur.
Malá Fatra. Farský kostol svetého Andreja Svorada a Beňadyka. Když je řidič šikovný, za nepříznivého počasí nespadne na příchozí ani kapka nebo vločka. Zastřešené schodiště ústí přímo na autobusové zastávce.
Brezno. Čerstvě namalovaná věž.
Horný Kubín. Minikostelní komplex. Patřil rodu Kubíniovcou jako léno pro loajální šlechnice.
Ružomberok během mše. Kostel svetého Ondrea. Svého času zde působil Msgr. Andrej Hlinka. Nebyl osobně spjat s Hlinkovou gardou, zemřel před vypuknutím války. Vedle stojí jeho mauzoleum a radnice.
Rajec. Kaplička hned naproti přes silnici továrně na Kofolu. Tak mě napadá, komu je asi zasvěcen. No třeba bude Kofola jednou svatá, rozhodně bych ji to přál víc než Coca Cole.
Jakoby užíznutý kostelík u Liptovské Mary. Kdo ví, možná je jeho spodní část pod vodou.
Vlkolinec. Rezervace lidové architektury. Od roku 1993 je celý areál zařazen do seznamu UNESCO.
Velké Kapušany. To je trochu jiná kategorie.
A zpět domů. Střelná na moravskoslovenském pomezí. Připomíná spíše penzion.
Jizerské Hory. Hejnice. Areál bývalého františkánského kláštera. V současné době mezinárodní setkávací centrum pro pořádání seminářů a duchovnícj akcí.
Křtiny, Moravský kras. Chrám Jména Panny Marie. Jedno z nejstarších poutních míst na Moravě, národní památka a barokní perla. Je dílem Jana Blažeje Santiniho. Půdorys má tvar řeckého kříže. V přílehlém parčíku je umístěna zvonkohra. Ať přijedete z jakékoliv strany, pohled Vás ohromí, a to jste ještě nebyli uvnitř. O významu stavby svědčí i to, že tu byla 26.6.2007 sloužena, v rámci Setkání východních řeckokatolických biskupů, slavná archijerejská liturgie, tedy bohoslužba.
Českomoravská Vrchovina. Balda. Zapomenutý kostelík v lese. Poutní místo spíše cyklistů, kteří tu rádi ve stínu odpočívají a do láhví čepují vodu z přírodního pramene.
Krkonoše, Špindlerovka. O věřící je postaráno v jakékoliv nadmořé výšce. Zde 1200 metrů nad mořem.
Rožnov pod Radhoštěm, skanzen.
Adamov. Nenápadný kostel zasvěcený svaté Barboře, utopený v panelové zástavbě. Nachází se v něm Světelný oltář z rakouského kláštera z Zwettlu. Jedná se o vrcholné dílo pozdní gotiky, vyřezané z lipového dřeva. od roku 2010 patří oltář mezi národní kulturní památky. Pokud se budete pohybovat na cyklostezce z Blanska do Brna podél Svitavy, doporučuji krátkou přestávku.
Bystré u Poličky, poutní kostel Jana Křtitele. Režisér Vojtěch Jasný si místní kraj vybral pro svůj slavný film Všichni dobří rodáci. Tento kostel byl ve filmu několikrát vidět. Vojtěcha Jasného tento kraj natolik zaujal, že se do Bystrého přestěhoval a doposud tu s manželkou žije.
Staré Město u Uherského Hradiště. Konečná podoba bude zajímavá...jestli bude. O pochybnostech hovoří nápis.
Uherské Hadiště synagoga. Dnes knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana.
Velehrad. Místo častých poutí a církevních událostí. Například cyrilometodějských oslav. Národní památka. 22.4.01990 zde sloužil mši papež Jan Pavel II. Setkání techniky s historií
Dolní Roveň. I u nás stojí dřevěné kostelíky.
i když tento v Sezemicích je vlastně jen zvonicí.
Mezi Mělníkem a Roudnicí nad Labem. Nejedná se o kostel, ale vodočet rozvodněného Labe. Poslední čárka je těsně pod stříškou. Jsem si jist, že tehdy se modlili i nevěřící.
Obříství. Jakoby zapomenutý kostelík v parku.
Svitavy. Pravoslavný kostelík postavený z darů a příspěvků věřících. Už zbývají jen vstupní dveře.
Když pravoslaví, musíme se posunout na východ. Užgorodská katedrála. Prošla postupně rukama křestanské i pravoslavné církve. Dnes ho spravují uniaté, příslušníci řeckokatolické církve.
Užgorod. Pravoslaví v krystalické podobě.
Prvními představiteli pravoslavné církve na Rusi byli Řekové s velitelstvím v Konstantinopolu. Ta je však zavazovala k uznání papeže, což Moskevská Rus odmítala, a tak nezbylo, než posledního metropolitu potvrzeného konstantinopolským patriarchou roku 1448 vyhnat a zvolit si svého, ruského. Tím se ruská církev stala zcela nezávislou a papeže neuznává.
Užgorod. Synagoga. Někteří nenapravitelní cyklisté vjedou na kole všude.
Okolí Užgorodu.
Kostelíček jako doma na zahrádce.
a katedrála v Mukačevu, ne však ve středu,ale jen tak...bokem.
Podkarpatská Rus. Zbrusu nová stavba, což prozrazuje i všede přítomný Zil ukrytý v dole v rohu.
Podkarpatská Rus. Kdesi na trase. Jakoby kostel byl poskládán. Když jsme nahlédli dovnitř, probíhala právě mše. Dýchlo na nás něco, co jsme neuměli popsat, ale vrátili jsme se v čase hodně zpět.
Podkarpatská Rus. Koločava. Místo známé z působení Ivana Olbrachta a jeho románu Nikola Šuhaj Loupežník. Kdo se nevešel dovnitř, postává před kostelem. Všechny ženy, od malé holčičky po nejstarší babičku, měly šátky.
Ještě jednou Koločava, Kostel Svatého ducha. Komunisté z něho udělali museum ateismu. Místo oltáře byly v čela obrazy tří pánů...hedejte kterých.
Průčelí. V rohu za kostelem jsou hroby čs. četníků, které roku 1921 zastřelil Nikola Šuhaj....Povšimněte si elektrické přípojky.
Interiér pravoslavného kostela postrádá, na co jsme zvyklí. Neni tak výstavný, nenajdete sochu, postrádá honosné obrazy a dominantou jsou ikony. Vše se zdá skromnější a přirozenější. Rozhodně nemohu generalizovat, nahlédnul jsem jen do dvou kostelů, když probíhala mše, ale...žádná kazatelna, pop stál mezi věřícími a jakoby si s nimi spíše povídal.
Podkarpatská Rus Horinchovo, tak schválně, která stavba tam stála první.
Podkarpatská Rus. Mali Slemenci. Spíše strážní hrad než kostel.
S dovolením...moje malá, soukromá kaplička.
Jestli článek lze napsat během chvilky, fotoreportáž je přímo úměrná délce výletu, pak tento soubor fotografií jsem skládal a vybíral dva roky.
