Sotva jsme pověsili klíče, ministr Ježek pravil, že musíme být trpěliví, ještě pár měsíců potrvá, než začneme dohánět západ. Pak mrknul šibalsky okem a zrodila se kupónová privatizace. Když rozjezd váznul, brnknul Viktorovi, jestli by s tím nešlo udělat něco po americku a desetinásobek byl na světě. Najednou nešlo na poště podat balík. Koho by tehdy napadlo, že násobek je několikanásobně vyšší. A tak jsme byli přizváni…jak to jen napsat…k přerozdělení majetku, na jehož konci jsme sotva nahlídli do odpadkového koše. Trošku jsme Vikimu pomohli, a když ovládnul desetinu českého průmyslu, přeměnil Investiční fond na valné hromadě v malé odlehlé vísce na jihu Moravy na Holding, odstřihnul drobné investory a vše převedl do zahraničí, včetně sebe. Kulový blesk oslavil v Londýně večeří za 70000 Kč a začal jíst vejce bez žloutků. Jestli byla pozvána i tehdejší vláda se nepodařilo prokázat.
Když bylo přerozdělení majetku a tím moci ukončeno, střídaly se vlády zleva do prava a začali jsme západu šlapat na paty. Nikoliv však v platech, ale v cenách. U některých komodit jdeme svoji vlastní cestou, mohou nám ji závidět všechny evropské slepičárny.
Každá vláda chce být hezká a nepopulární kroky přenechává krátkozrace té příští, a tak se stalo, že bylo promrháno období relativní prosperity, kdy zahájení penzijní reformy mohlo mít i politický úspěch. Jenže kdo by riskoval, že může přijít o vliv, moc, křesla, prebendy a manželky.
Chudák Kalousek pak jen sklidit, co jiní zaseli, ale vyrovnal se s tím báječně. Nejdříve udělal pořádek v Bechyni, pak nám sdělil, že jsme hloupí a nic nechápeme, po nocích dobře spal, místo aby ve státním zájmu v noci dřel jako kůň, což je běžný standart státního úředníka, a nakonec nám prozradil, že jsme ostrůvek klidu a prosperity v rozbouřeném středu Evropy. Že se šetří a zdražuje? V období krize to jinak nejde, jako první to pochopili v Řecku. Když státní kasa zívá, je třeba ji zavřít...ústa. Sem tam miliardový skandálek jen potvrzuje, jak mizerně jsou placeni a odměňováni státní úředníci.
Nechápu brblaly. Na všechny neduhy teď máme po novým hned tři pilíře. Proč se bát vytunelování soukromých investičních fondů, copak se něco podobného u nás už stalo?
Že ráno cestou do práce potkáváme spoluobčany, vracející se z diskoték, kteří neměli to štěstí a zájem o práci ani zavadit? Není pádnější argument morální a ekonomické síly státu, než jeho péče o sociálně slabší a potřebné.
Kdo jiný měl zaplatit, uplatit, přeplatit a pronajmout válečnou techniku, aby ubránil Evropu před celým světem, než potomci slavných husitů? Že jsme vozovou hradbu koupili v Rakousku? To jen dokazuje náš technologický náskok a prozíravost obchodníků, když licenci prodali už Habsburkům.
A kdo jiný má tolik národních hrdinů, že se může plácat v útěku Mašínů a přitom zapomínat na hrdiny skutečné?
Že se politici nejdříve objímají, spojí v různé koalice a pak hádají a soudí v rámci jedné strany? Jen chtějí odvést pozornost od vajec a nebo...neni ještě přerozdělen veškerý majetek státu. Touha po moci a majetku je nepřímo úměrná morálce. Naivní politická pimprlata tipu Radka Johna, v televizi bojující na vlastní oči proti zlořádům a následně ponořena po krk do politického bahna, jsou toho stafáží.
Kalousek nám pár facek vrazil právem. Volíme si sami, na kupónovku jsme šli jako stádo ovcí na porážku a chceme od státu formou naturálií alespoň malou část toho, co jsme zaplatili na daních. Když jsme si však státní kasu vybrali, tak si ji zase musíme naplnit. To dá rozum. Míla pouze dohlédne, abychom se s tím neflákali a úniky do černé díry nebyly až tak do očí bijící.
