Josef Kemr. Dnes uplynulo 25 let od jeho úmrtí.

Málokterý herec se zapsal do paměti generací, jako Josef Kemr. Bavil nás na jevišti, v celé řadě celovečerních filmů i v rozhlase. Byl dokonalý kutil v Chalupářích, nechápavý Plha v Marečkovi nebo děda Komárek v Na samotě u lesa,

kdy pronesl slavný výrok Chčije a chčije. Narodil v roce 1922. Jak už to tak u mnoha slavných bývá, jeho otec herecké dráze nepřál, a tak Josef vystudoval obchodní školu a pracoval jako prodavač, promítač, číšník a třeba elektrikář. Ke štěstí nás diváků utekl brzo natrvalo k divadlu, a tím vlastně i k filmu. Úplně poprvé se objevil jako jedenáctiletý v komparzu operety Polská krev ve Vinohradském divadle.

Ve filmu se na začátku kariéry mihnul ve slavných komediích Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. V padesátých letech doplňoval další hvězdu Jaroslava Marvana v Andělech na dovolené a na horách. Jeho herecké umění se nevyhýbalo ani pohádkám. Radil v Šíleně smutné princezně, bubnoval v pohádce Honza málem králem a jako zchudlého knížete jsme ho viděli v pohádce S čerty nejsou žerty.

Na jevišti Národního divadla byl ikonou 30 let od roku 1965 a ztvárnil 70 rolí. Třeba doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci.

Nevyhýbal se ani dalším formám umění. S Michaelem Kocábem si ho dobře pamatuji v sugestivní skladbě Stáří.

Byl silně věřící a zásadový. Pro jeho popularitu s ním měli komunisti neustále problémy. Vystoupil proti okupaci v roce 1968 a odmítl převzít titul Zasloužilý umělec. Hvězda dědy Komárka mohla zazářit až poté, co se nenašel herec, který by uměl v tomto věku kosit a hrát na violu. Což byla mazaná podmínka Jiřího Menzela. Parafoval také Několik vět.

Do jeho života osudově zasáhly dvě ženy. Manželka a zároveň herečka Eva Foustková a po její náhlé  smrti, kterou těžce nesl, kolegyně z Národního divadla Marika Skopalová s kterou se však neoženil. Ani s jednou však neměl děti.

Josef Kemr byl vášnivý kuřák a po Praze jezdil a rozvážel kolegy trabantem. Mezi jeho největší kamarády patřil Rudolf Hrušínský, i když později bylo přátelství přerušeno. Krutě trpěl rakovinou žaludku a zemřel v Praze dne 15.ledna 1995. Tři jeho filmy měly premiéru až po jeho smrti.

Za celoživotní mistrovství byl v roce 1993 dekorován čestnou Cenou Thálie. Jeho busta stojí ve foyer Národního divadla.

Zdroj, dostupné informace na internetu.

Předešlý článek, fotoreportá  KYJOV A OKOLÍ NA KOLE