- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Hezký popis příjemného dne.
Taky jsem měl podobný den, jen jsem tedy nejel krajinou na "mašině", ale byl jsem doma. Nejprve se mi jeden dělník protloukl sbíječkou stropem domů a potom ke mě jeho šéf přišel domů to vyřešit. S dělníkem jsem hovořil nejdříve a nepřeju nikomu zažít takový rozhovor. Aniž jsem si stihnul postěžovat, dostavil se šéf a taky jsme hovořili. Výsledek? Třetí den po nehodě je strop ve stejném stavu, jako před ní a navíc jsem dostal plnou náhradu poškozené skříňky, na kterou dopadla část stropu. Pointa? Oba byli příslušníci téže menšiny. Pohříchu jsem nucen konstatovat, že s druhým typem jsem se setkal poprvé v životě. A to jsem celý život vyrůstal prakticky v sousedství několika širších rodin. Škoda, když se chce, tak to jde.
díkyje to příběh....zdržel jsem se dalších komentářů.
Také znám příběhy ze života , jeden kladný a bezpočet záporných .
Jaký asi tak můžu mít výsledný postoj ?
jistě, vím o čem je řeč, ale protě jsem popsal jeden den
Škoda, že k nám ze Slovenska nemigrují ti první, ale bohužel hlavně ti druzí Ale ono je to pochopitelné - ty první celkem pochopitelně rozdíl ve výši slovenských a českých sociálních dávek nezajímá, protože se na Slovensku vlastní prací uživí stejně dobře.
Tys jim poslal jen foto ? Měls je pozvat do Slavkova i s celou rodinou a mohli jste mít
na napolenských slavnostech mameluky, když už vám Francouzi dali košem.
na jízdu na koni byli ještě moc malí...