Tajemná jednotko blbosti, kde vězíš?

Tedy, vězíš-li vůbec? Cožpak nelze říci třeba: mějme dvě libovolné blbosti A a B, z nichž blbost B je stokrát větší než blbost A? Čili, aniž bychom znali jednotku blbosti, je nabíledni, že blbost B je nejspíš kapitální bejkárna.

No fajn. O blbosti B tedy víme, že je stokrát větší než blbost A, ovšem nevíme, jak velká (nebo snad malá?) je sama blbost A. Potřebovali bychom nějakou představu, míru, kam až je blbost malá a odkud už je blbost velká. Jinak jen poměřujeme blbosti navzájem, což matematicky jistě lze, ale hloubavějšímu individuu to takto nestačí.

Jak by hnedle bylo jasněji, kdyby se blbost dala měřit podobně jako třeba vzdálenosti, hmotnosti či teploty! Soudě dle mnoha průpovídek týkajících se blbosti, zabývaly se touto problematikou již celé generace našich předků. Jen pár ukázek: „je blbej jak tágo / houpací kůň / bedna kytu / pondělí / necky / poleno / azbestové pončo / vagon tupejch bruslí ...“ anebo „je blbej, až to bolí / až to mlátí dveřma / až se hory zelenají / až se vohejbaj koleje ...“ a plno dalších definic. Bohužel, všechny stále jen vycházejí ze srovnání s něčím, čehož blbost není definována. Tak třeba, že je pondělí blbé, to víme – ale jak hodně je blbé? Je pondělí blbější než vagon tupejch bruslí? Ostatně, pěkně blbej může být i vagon, v němž není ani jedna brusle.

Z jiného obecně rozšířeného předpokladu, že pokud by blbost nadnášela, někteří lidé by létali, je možno odvodit jednotku blbosti Newton (což je jednotka síly), neboť k nadnášení člověka by blbost musela vyvolat sílu minimálně stejnou, jakou člověka přitahuje zemská tíže. Nadnášecí síla zapříčiněná blbostí by ale neměla být výrazně větší než síla způsobená zemskou tíží, jinak by člověk ze Zeměkoule ulétl, respektive, pokud by byl v místnosti, zabil by se o strop. Odpůrci této teorie tvrdí, že takto definovaná jednotka blbosti diskriminuje tlouštíky, poněvadž k jejich vznosu by síla a tudíž i jí odpovídající blbost nutně musely být větší než u hubeňourů. Kromě toho, zatím se člověk vznesl prý jedině zásluhou technického pokroku nebo řádného jointu, kdežto zásluhy blbosti zatím věrohodně doloženy nebyly. K tomu podotýkám, že správná formulace problému (podíl blbosti na povznesení lidstva) naopak teorii o nadnášející blbosti potvrzuje.   

Kdysi tomu dávno coby hloubaví študáci jsme definovali jednotku blbosti „Krleš“ tak, že blbost jednoho Krleše (1 Kš) vykáže spolužák Krleš, pokud za 1 sekundu hodí 1 nechápavý ksicht. Potíž samozřejmě spočívala v nepřesné definici nechápavého ksichtu; kromě toho někteří detailisti namítali, že 1 Kš je pro praktické používání příliš velkou jednotkou a že by bylo lepší vyjadřovat blbost v milikrleších (mKš), poněvadž 1 nechápavý ksicht za 1 sekundu kromě Krleše nikdo nehodí. Jiní šťouralové se po vzoru tehdejší definice jednoho metru („1m = 1650763,73 vlnových délek záření šířícího se ve vakuu, které vzniká při přechodu v atomu kryptonu 86 ...“ atd) definovali 1 Kr jako „2751,424578-násobek absolutní změny délky Krlešova ksichtu mezi dolní čelistí (mental protuberance) a levým jařmovým obloukem při Krlešově pohledu na zápis funkce f: y=ax2+bx+c, D (f) = IR, kde a, b, c?IR; a ? 0, vyvedený na tabuli otřené houbou vzor HŠk 81 v učebně S3A o druhé vyučovací hodině ranní ve čtvrtek při teplotě 272,9254 K, atmosférickém tlaku 1011,38 hPa přepočteném na hladinu Baltského moře ve vzdálenosti 127,602 m od plavčíkovy boudy pláže Ost-Eck 2c ve Warnemünde při vlhkosti vzduchu 87,27 procent“, což bylo ale zamítnuto, poněvadž takovou blbost by si zapamatoval jen Krleš.

Velmi častá je snaha pojmenovat jednotku blbosti po nějakém politikovi. Princip je zde ale v zádadě týž jako u problematiky „Krleš“, viz výše. To znamená, že blbost politikova může být klidně vyjádřena v Krleších a můžeme pouze vést spory, zda by v případě politiků bylo praktické používat milikrleše nebo kilokrleše.

Zajímavá je myšlenka míti jednotku blbosti stejnou jako jednotku měny. Velikost blbosti by se rovnala velikosti škody touto blbostí způsobené. Takže třeba já, když si ve slevě koupím buřta a je mi po něm šoufl, jsem blbej 14,90 Kč. Naproti tomu když třeba pan ministr nakoupí pro vojsko 100 letadel, která nelétají (což je u letadla dost podstatná závada), je pan ministr blbej 9,41 miliard USD, čili 233,31 miliard Kč. Z uvedeného plyne, že by pan ministr byl přibližně 16,3 miliardkrát blbější než já, což je biologicky nereálné. Kromě toho nelze vyloučit, že navzdory této indispozici si pan ministr dumpingového buřta nekoupí, poněvadž na rozdíl ode mne ví, že by se mu udělalo šoufl; to by pak znamenalo, že ministr je chytřejší než já s mými slavnými 14,90 Kč. Slabinou celé teorie je rovněž její logický vývod, že totiž kdo je blbej jak štoudev, ten nic neumí, tedy nic neudělá, tudíž nic nezkazí, proto žádná škoda nevznikne a zkoumaná štoudev z toho nakonec neoprávněně vyjde jako duševní gigant.

Tak to vidíš, milé lidstvo. Kdyby to s jednotkou blbosti bylo tak prosté, určitě bys nějakou už dávno mělo. Na druhou stranu, asi je dobře, že jednotka blbosti prozatím neexistuje (respektive – asi není moc v povědomí). Přiznejme si, že konstatování „je blbej jak datel na betonovým sloupu“ je mnohem výstižnější než definice „jeho blbost činí 4 Krleše“.

P.S. Krlešové, neberte si to tak. Řeč je o jiných Krleších.