Šedesát sedm pohlaví si strčte za klobouk. Nebyla by nádražní lávka?
Třeba: po nádražní lávce lze lítat jako utržený od řetězu, dupat jako slon a ještě přitom beztrestně řvát. Z lávky lze čůrat dolů, vyspělejší jedinci si troufnou i „obloukem přes“. Z lávky možno strefovat se do dráhy dole slinou, drnem nebo šutrákem. Na lávku lze zdrhnout před diktaturou matrairchátu stejně jako před rozběsněným lidovým milicionářem z dílen u nádraží. K zábradlí lávky lze prádelní šňůrou pohotově přivázat Rozumka ze třetí bé, poněvadž měl odpoledne před školou blbý kecy. Zkrátka, samá pozitiva a mužské jistoty.
Individuum, jež absolvovalo vyjmenované disciplíny, odneslo si do života poznatek, že Maruška, když už se tedy dá ukecat k výpravě na lávku, se sice šutrákem do komína mašiny v životě netrefí a z tajného čouda na schodech lávky se poblinká, zato donese buchty od babičky a pouhá její přítomnost dodá zdravé sebevědomí jinochovi, který je nucen adekvátně odpovědět na výzvu „koukej vypadnout z tý lávky, hajzle!“, vyřčenou nádražákem, jež byl pod mostní konstrukcí zákeřně trefen obzvlášť zdařilou slinou.
Určitě by nebylo od věci nahnat na nádražní lávku i dnešní naděje národa, aby furt jen tupě nezírali do mobilu. Ačkoli – jsou dnes ještě vůbec takové nádražní lávky?
Jsou ještě nádražní lávky, které místo železobetonové ortotropní nosné desky mají chodník z rozpadajících se c.k. prken, které efektně nadskakují, když dole pan mašinfíra náležitě protáhne komín?
Jsou ještě nádražní lávky, které místo půldruhého metru vysokého betonového rantlu po stranách mají přes mezery příhradového nosníku ledabyle natažené rezavé očouzené děravé pletivo, k němuž si jde sednout na bobek a odborně diskutovat, jak bezpečně skočit dolů do uhláku s duchcovským ořechem?
Jsou ještě nádražní lávky, z nichž mladý muž pudově metne šutrákem, aniž by tím alarmoval všechny složky integrovaného záchranného systému a vrtulníkem dorazila jednotka rychlého nasazení?
Jsou ještě nádražní lávky, na nichž si kluk a holka můžou dát pusu, aniž by z toho náhodně kolemjdoucí genderově holko-kluko-mužsko-žensko-dědsko-babsko-mlado-staro-levo-pravo-horně-dolně-sladko-kyselo-teplo-studeno-rychlo-pomalo-hetero-homo-bio-retro-geo-neo-eko-vega-kovo-dřevo-sado-maso-vepřo-knedlo-zelo-nešťastné stvoření nedostalo psotník?
Jsou ještě nádražní lávky, na kterých daňový poplatník s poněkud prořídlým vlasem opřen o zábradlí čeká, až pojede mašina, aby se slinou trefil do komína tak jako za jinošských časů a přitom protéza typu „jen počkej zající“ neopustila dásně?
Jsou ještě vůbec nádražní lávky, z nichž si lidé pro sůj život odnášejí užitečné poznatky a nejsou pak nuceni vymýšlet koniny?
Představte si, já o jedné takové nádražní lávce vím. Přežila všechny vlaky, co pod ní kdy prosupěly, vedou na ni generacemi ošoupané schody, prkna její mostovky sice už dávno nevoní karbolem, ale krásně pode mnou sténají, její železné zábradlí drží už jen díky mnoha vrstvám barvy a ceduli, že se v zimě neudržuje, už z ní dávno někdo ukradl.
A kde ta lávka je? Neřeknu. Chráním ji pro lidi, kteří nevymýšlejí koniny. A když už, tak asi takové, jako je tohleto kratochvilné nedělní počtení.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Hasiči při pálení čarodějnic zasahovali u dvacítky požárů, často zbytečně
Na mnoha místech Česka se během včerejšího posledního dubnového večera rozhořely ohně při tradičním...
Ukrajina zasáhla další ruskou rafinérii, okupační armáda zabíjela v Oděse
Sledujeme online Ruská protivzdušná obrana v noci na středu sestřelila šest dronů nad čtyřmi regiony, informovalo...
VIDEO: V jižní Číně se propadla dálnice, o život přišlo nejméně 19 lidí
Nejméně devatenáct lidí zahynulo při propadu části dálnice na jihu Číny. Informovala o tom místní...
Bitva o Kolumbijskou univerzitu. Policie udeřila na zabarikádované studenty
Newyorská policie vyklidila v noci na středu budovu Kolumbijské univerzity, kde se před tím...
- Počet článků 546
- Celková karma 18,88
- Průměrná čtenost 1384x