Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Výzkum, po jakou dobu jeden lomcovák vydrží Velikého Nanuka zahřívat, skončil nezdarem, neboť Veliký Nanuk si v ledovém úbočí nemohl vzpomenout, jak se to dá změřit.
Kromě toho se dosavadní pohodlná cesta po břehu proměnila ve zledovatělou kamzičí stezku, na níž Nanukovy pohybové končetiny navzdory zimnímu obutí vykazovaly jisté nedostatky.
Zasednout na lavičku v klendře deset pod nulou by Veliký Nanuk jistě zvládl, horší by ale byla fáze odsedutí. Toulati se zamrzlou krajinou s extrahovanou zadní polovinou kaťat není zrovna nejlepší nápad.
Zcela jistě jakékoli účinky lomcováku skončily v okamžiku, kdy se Veliký Nanuk, uvězněn v ledové strži výše nad vodou musel rozhodnout, zda dole řeku přebrodit nebo se kilometr vrátit. Voda byla sice nejméně o patnáct stupňů teplejší než pobřežní vzduch, ale – když on Nanuk raději chodí než plave, kor v lednu.
Jde-li se břehem dostatečně svižně, není čas na klepání jakékoli kosy.
Tak Velikému Nanukovi šustí rampouchy ve vousisku, zatímco za řekou, kamž svítí lednové sluníčko, mají tamní plantážníci takovou havaj, že i vlaky jim tam jezdí, jako by se nechumelilo.
To může každej kormorán velký, takle rozkrýt křídla a předvádět se kormoránským slečnám, poněvadž je to příroda. Rovněž Veliký Nanuk takhle může rozkrýt bundu před slečnami, ovšem bylo by to výtržnictví.
Metr protihlukové stěny z nerezové oceli a keramických panelů podél tratě stojí asi tak půl milónu korun a má životnost tak patnáct let. Tahle mrznoucí protihluková stěna z vyřazených kolejnic a pražců stála asi tak hubičku a zcela jistě náčelníka Velikého Nanuka ještě o hodně přežije.
Další naivní léčka na Velikého Nanuka: to vižejo – Nanuk uvědoměle zasedne, odloží si svačinu na stolek a zatímco se bude kochat panorámaty, přimrzne mu tam. A při oblevě mu ji hned první kolemjdoucí zhltne.
Že by lomcovák přece jen ještě působil? Pohled z krajiny věčného stínu a věčné kosy do krajiny věčného sluníčka a věčného teploučka neobyčejně zahřeje.
Když můžou kdejakým tunelem jezdit vlaky i auta, proč by se tunelovým radovánkám neměli oddávat i pěšáci?
Toliko pozor na rampouchy. Takovou pitominu, že si v tunelu zapíchnul rampouch do hlavy, by Velikému Nanukovi žádná pojišťovna neuvěřila.
Zatímco před haciendami za vodou na slunečním pobřeží se paďouři mohli oplácávat opalovacím krémem, pod botkami Velikého Nanuka na stínovém pobřeží nádherně křupal led.
Tenhle most musel navrhnout projektant, dobře znalý stinných lednových pozdních odpolední. Zkrátka, je-li ti zima, brachu, nahrb se.
Byť by na peronu klepal kosu jeden jediný Veliký Nanuk, osobní vlak podle předpisu zastavit musí. Navíc na tom Nanuk vydělal, neboť pendolinu toho dne zamrzly nejen všecky cederomy, ale taky automat na jízdenky.
Tak vidíte, náčelník Veliký Nanuk kose nepodlehl, jelikož jste to (možná) dočetli až sem.
Všecky obrázky jsou náčelníka Velikého Nanuka.
