Je čas nazout zpátky ochozené sandály, dát sbohem divokému ostrovu a vrátit se do města. Nechce se mi. Natahuju každou minutu jako bych jejich délku dokázala ovlivnit. Bezstarostného potulování džunglí, kdy jedinou starostí byla drzá tlupa opic, je ta tam. Je čas na další příběh! Přesvědčuju sama sebe.
Sedím na molu, houpu nohama nad tyrkysovou hladinou a čekám na loď, která mě odveze z ráje. O tom, kdy se má ukázat na obzoru, mám jen mlhavou představu. Od včerejška, kdy jsem se o to začala zajímat, jsem dostala šest různých údajů, od šesti různých lidí. Žádný z nich se neshodoval a všechny dohromady dělali pěkně nadutou množinu o rozpětí několika hodin. A tak sedím, houpu, občas zvednu hlavu a doufám, že tam nic neuvidím. Ne, ještě nejede. Ještě mám pár minut užít si rozmarného únorového počasí a teplého větru.
Tioman není klasický dovolenkový ostrov. Ještě sem plně nedošlápla noha masového turisty. Ještě tu nezáří neony a nevyřvává populární hudba. Ještě není vše uhlazené a naleštěné pro potěchu oka těch, co si za to rádi zaplatí. Nedělám si iluze, že v malých rybářských vesničkách plyne život na chlup stejně jako před sto lety. Mnoho místních vyměnilo tradiční rybolov za nejrůznější služby návštěvníkům, ale funguje to tu tak nějak přirozeně. Jakoby majitelé malých, oprýskaných podniků ani neslyšeli šustění dolarů v kapsách turistů. Oni tu prostě žijí a jen tak mimochodem vám udělají příšerně sladký, ledový čaj s mlékem a posedí si s vámi mlčky na pláži.
Nepravidelné kusy ledu plavou na hladině právě připraveného čaje a vytváří neskutečné obrazce. Každý z nich v sobě pohltil tisíce drobných bublinek vzduchu, které teď s tichým praskáním unikají na hladinu a mizí. Sleduju tu nenadálou podívanou a nevěřím vlastním očím. Jeto jako moje vlastní, malé korálové království. Za chvíli to divadlo skončí. Zmizí jako by nikdy ani nebylo.
Ano, je tu také pár opulentních resortů s nablýskanou reklamou a báječným pobytem „all inclusive“. Není třeba z nich vystrčit nos třeba celý týden, nabízí vše, co by takový standardní masový turista mohl potřebovat. Nepodlehnete-li však tomuto pochybnému vábení, najdete mnohem víc. Najdete opravdový ostrov plný opravdových, usměvavých lidí. Ztratíte se v neprostupné tropické džungli pronásledování tlupou zvědavých opic. Budete se brodit říčkami a nadskakovat leknutím při setkaní s obřími ještěry. Usrkávat ledový čaj při západu slunce s křenící se babkou ve vedlejší vesnici. A pak spěchat zešeřelým pralesem ve společnosti strašidelných zvuků a přebujelé vlastní představivosti. Teda, to jsem našla já, vy si tam najdete svoje vlastní dobrodružství!
