Dháka, město s šarmem šílence a škola z plechu II. [Bangladéš]

Tento slum, kde právě stojím, měl štěstí. Měl štěstí, že sem před lety přišel Dr. Moskala a založil tu školu. Zprvu jedna malá dřevěná místnost, je nyní poměrné slušná dvojtřídka z vlnitého plechu.

Blížím se ke škole, kde to hučí jako v úle. Vše ztichne, když strčím hlavu dovnitř. Následuje pár vteřin nerozhodného ticha a stydlivých pohledů, ale to rychle střídá několikahlasný pozdrav a pozvání dovnitř.

Strávím s dětmi celé dopoledne a snažím se věnovat každému aspoň chvilku. Odměnou mi jsou zářící oči a vděčné úsměvy, které mě doprovází ještě hodně dlouho poté, co už mám bránu toho jiného světa dávno za sebou.

Najednou si uvědomím to, co už vlastně dobře vím, že na druhu ovoce zas až tak moc nezáleží. Ochota věnovat dětem svůj čas, zájem o jejich problémy a láska, je to čeho nemají dost.

 

..a pokd vám to cele nedává smysl, tak první čast članku možná napoví.

http://sindelkova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=200123&bk=7567

 

Autor: Lucie Šindelková | pondělí 11.7.2011 7:44 | karma článku: 11,87 | přečteno: 691x