Lockdown? Dobře, ale pro nejrizikovější skupinu!

Nemělo by největší smysl zavést lockdown pouze pro nejrizikovější skupinu, pro důchodce? Zlatá střední cesta přijatelná pro všechny.

Nikdo z nás, mě nevyjímaje, si nepřeje zažít, aby někdo z jeho blízkých zemřel na covid. Nikdo z nás, mě nevyjímaje, si nepřeje zažít, aby někdo z jeho blízkých zemřel na cokoliv jiného. Přesto nelze žít v neustálém strachu. Takové události se v našich životech odehrávat prostě budou a nemůžeme jim všem zabránit, byť se budeme snažit sebevíc.

Takže pokud se ukazuje, že drtivá většina zemřelých na covid je starších 60 let a zároveň že pořád denně umírá mnohem více lidí na infarkt nebo rakovinu než na covid, řekněte mi, proč bychom měli kvůli tomu zastavit ekonomiku? Proč bychom měli všichni zůstávat doma? Nestačilo by zavést lockdown pouze pro nejrizikovější skupinu?

Co poslat děti raději do školy místo k prarodičům domů? Co takhle poskytnout důchodcům, o které se nepostará sama rodina, pomocníky s donáškovou službou? Stát by to stálo méně. A většina z nás by se mohla vrátit k normálnímu životu...

Neříkám to proto, že bych neměla z covidu respekt, ten je tu skutečně na místě. Ale nadbytečný strach nás zbytečně žene do extrémů. Nelze normálně žít v neustálém strachu. Přestože výjimečně zemře někdo mladší. Ano, i já mám své vlastní důvody se covidu bát. Všichni v rodině mají nějaké chronické onemocnění, nejvážnější dokonce právě dcera. Ale pokud shrnu vše, co ukazují statistiky, se vším, co vidím v praxi, musím říct, že některá opatření se zdají skutečně přehnaná.

A jiná pozbyla účinnosti. Trasování, které zpočátku vypadalo jako skvělý způsob, již bohužel nemá žádný efekt, stejně jako e-rouška. Pokud se dozvíte, že jste se někdy před týdnem setkali s člověkem, který měl covid, co s tím asi uděláte? Poběžíte na test? (A bylo by možné to zrealizovat?) V lepším případě se budete izolovat. Ale většina stejně začne něco řešit až v momentě, kdy začne mít příznaky. A druhá věc: to časové zpoždění. Celou dobu hraje covidu do kapsy. Snažíme se tu dohnat něco, co je kilometry před námi. Celou tu dobu, co sledujeme počty nemocných, se díváme pouze do minulosti. Dnes je situace x-krát horší. Má to tedy skutečně nějaký efekt?

Dospěli jsme do bodu, kdy v podstatě každý z nás zná osobně někoho, kdo měl nebo má covid.

Já osobně znám ve svém okolí jednu osobu s potvrzeným covid a pak ještě desítku dalších, která si v průběhu posledních 14 dní prošla nespecifikovanou virózou, ale kromě toho, že se držela v izolaci (a nakazila celou rodinu), nebyla na testech. Proč na ně nešli? Nemělo to smysl. Nikomu nebylo tak zle. Zůstali doma. Nevím, jestli měli covid, ale minimálně jeden z nich ano, neboť zde došlo ke ztrátu čichu a chuti.

Každopádně pokud tito lidé měli a mají covid, je situace - co se týká promořenosti - tisíckrát horší, než se zdá na oficiálních grafech. Ale můžeme se na to dívat také obráceně, je to tisíckrát lepší, protože se zřejmě přese všechny snahy přirozeně promořujeme. A potvrzovalo by se tím, co bylo už mnohokrát řečeno, totiž že opravdu většina lidí projde nemocí bez vážných příznaků.

Čím dál víc se začínám ztotožňovat s názorem, že promořenost je opravdu pro nás všechny nejrychlejší cesta ven, a to hned ze dvou důležitých důvodů. Prvním je, že nelze žít v neustálé izolaci a strachu. A druhým, že potřebujeme stabilní ekonomiku, pravidelný příjem a finančně schopný stát.

Chránit bychom ale pořád měli ty, kterých se to nejvíc týká a jež promořovat nechceme. Na tom se shodneme všichni. Realizace je horší, ale ne zcela nemožná. Ať už vláda udělá jakékoliv kroky, můžeme se o to pokusit také sami. Všichni můžeme pečlivěji než dosud chránit své prarodiče.

Nedávejme k prarodičům své děti. Choďme na návštěvu za nimi s rouškou. Nosme jim nákupy a pomozme jim se maximálně izolovat.  Nemysleme si, že nejsme přenašeči, když nemáme žádné příznaky.

Hodně lidí je už na roušky a vládní postup naštvaných. Dávno pryč je nadšení z celonárodní iniciativy v šití roušek. Věřím ale, že kdybychom měli nějaký konkrétní smysluplný cíl, třeba ochránit důchodce, že bychom se dokázali spojit znovu... Třeba nakoupit v roušce a s rukavicemi sousedce nákup a donést jí ho až domů.