Smrt dlužníka při insovenci je to nejlepší co může věřitele potkat

V nejednom rozhodnutí se zabýváte, jak naložit s majetkem dlužníka při schváleném oddlužení třeba plněním splátkového kalendáře jestli dlužník zemře.

Opět každá věta zde napsaná je doložitelná bližším zkoumáním insolvenčního rejstříku a zkoumáním insolvenčního zákona. Dlužník zemřel, soudce oddlužení zrušil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Majetek se zpeněžil a rozdělil mezi věřitele, když se neozvou příbuzní, nechá si zbytek správce a už se ani nezkoumají detaily. Protože se milý pán nemohl bránit, je mrtvý, nemohl požádat o osvobození od placení neuspokojených pohledávek dle ustanovení § 415, kdy soud osvobození přizná i když nebude splněna podmínka zaplacení alespoň 30%. Ovšem pokud dlužník sám požádá a prokáže, že tuto situaci nezavinil. Já mám za to, že smrt dlužníka je zcela evidentním důvodem nezavinění. Možná by nebylo od věci, kdyby kriminálka překontrolovala zda umrlým dlužníkům nechybí orgány. Chování pověřených osob za života dlužníků je nestandardní a u mě navozuje dojem snahy poškodit zdravotní stav zjevnou nedbalostí. Prostým výpočtem energetického přijmu a výdeje jsem zjistil, že po prvních desíti měsících, kdy si správce dával záležet, aby mi zbylo jen opravdu nezabavitelné minimum jsem mohl umřít na selhání orgánů. Hlady!