Promiskuitní soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem

Tématem článku není poučení o způsobu uplatnění insolvenčního práva, ale o tom, co se začne dít, když selže zástupce dlužníka. 

Dlužníci v insolvencích často nechápou, co se kolem nich děje, když chtějí oddlužení.

Oni vědí, co chtějí, chtějí splatit dluhy a mít klid. Neoplývají inteligencí, ani nějakými zvláštními rozumovými schopnostmi. Proto jsou snadnými oběťmi systematického nesystémového okrádání stran soudců, potažmo insolvenčích správců.

Právník stojí spoustu peněz a obvykle v případech insolvencí nepomáhá dlužníku, který jej platí, ale věřiteli, potažmo soudci a správci, kteří dělají systémové chyby. Říkají tomu „Stavovská čest“. Stavovská čest znamená jen jedinou věc. Český právník nebude nikdy argumentovat proti jinému českému právníkovi ve prospěch občana, pokud by byla ohrožena jeho čest (rozuměj peníze). Čest je ohrožena při každém zahájeném insolvenčním řízení kdekoliv v Česku.

Občanský zákoník, mi dává možnost tyto spoluobčany zastupovat v roli obecného zmocněnce. To je osoba, nebo právní subjekt, který si můžete zvolit ke svému zastupování k jakémukoliv účelu.

Já mám o několik koleček navíc, umím reagovat na dotazy soudce, umím se chovat při řízení, umím vystupovat za osobu, jež mi plnou mocí svěří zastupování.

Nemám právní vzdělání a nezastupuji osoby v právních otázkách tak, že bych jim něco radil. Nastíním jim situaci a dám jim výběr, co se bude dít po jimi zvoleném návrhu, či žádosti. Domluvíme se a já pak hovořím za dlužníky před soudem. Figuruji víceméně jako překladatel, spojka mezi vysokou inteligencí soudců a průměrnou inteligencí spoluobčanů.

Stalo se mi, že jsem zapomněl doklady a nemohl jsem řádně prokázat svou totožnost na jednom takovém slyšení. Soudkyně neuznala fotografii občanky z mobilního telefonu, kterou jsem náhodou měl u sebe a chtěl jim prokázat svou totožnost. Nic méně mě nechala účastnit se řízení, jako veřejnost.

Dlužníci podali žádost o snížení splátek v okamžiku, kdy měli téměř splaceno 30%. (O ubohosti předpojatých myšlenek, že je povinností živořit pět let tady psát nebudu, to je na jiný článek a nejspíš se dočtete z předchozích článků můj názor)

Setkal jsem se s nimi a poučil je, co se stane. Řekl jsem jim, že bude následovat slyšení, kde jim soudce milerád vyhoví, protože bude moci dokončit své neúplné usnesení a legalizovat srážky k nezabavitelnému minimu stanovením částky, kterou bude muset správce provádět dále, aby došlo k uspokojení 50% přihlášených věřitelů.  Navrhl jsem jim, že bude lepší, když svůj návrh na nižší splátky vezmou zpět. Přijali.

Sepsal a odeslal jsem návrh na zpět vzetí a odročení nařízeného jednání. Soudkyně se tento návrh rozhodla ignorovat z pro veřejnost pochybných důvodů, pro mě však důvodů zcela zjevných.

Došlo ke slyšení, kam jsem zapomněl přinést doklady.

Soudkyně udeřila na dlužníky, jestli trvají na svém zpět vzetí žádosti o nižší splátky? Dlužníci – manželé, vůbec nerozuměli, co po nich soudkyně chce, a obraceli tázavé pohledy ke mně. Já jsem nemohl. Soudkyně na ně udeřila znovu. Nekoukejte na veřejnost, koukejte na mě a odpovězte.

Protože dlužníci nebyli schopni slova, začala s nimi soudkyně manipulovat, aby získala kýžený souhlas, že na svém návrhu snížení splátek trvají. „Když odvoláte svůj návrh na snížení splátek, budete muset dál strpět srážky k nezabavitelnému minimu a splatíte tak 70, 80, 90%!“ Lež jako věž. Z poslední zprávy od správce mám informaci, že mají splaceno téměř 30% a kdyby neudělali vůbec nic, tak by je správce připravil o 50%.

Manželka chtěla snížit splátky. Ne chtěla méně splácet a nejlépe od celého oddlužení chtěla mít klid. Tak soudkyni říkala, že trvá na snížení splátek.  Manžel si matně vzpomínal na to, co jsem mu říkal a tak nesouhlasil se snížením splátek. Kladl soudkyni otázky, kolik bude muset platit každý měsíc, když si nechá snížit srážky. To už soudkyně dobře lhát nemohla a tak si snadno spočítal, že se mu snížení nevyplatí a že ho nechce.

Pohrozila, že řízení odročí a nechá dlužníky zaplatit náklady správce – to byla největší lež, kterou mohla použít.

Soudkyně byla zjevně naštvaná, že nařídila jednání bez výsledku a chtěla si zchladit žáhu ještě na mě. Pohrozila mi, že bude iniciovat trestní oznámení proti mně, pro neoprávněné podnikání. Na to jsem ji ještě stačil usměrnit, že zastupuji neúplatně a nic za to nechci. Je můj osobní zájem snažit se o úzkostlivé dodržování všech zákonů a souvislostí, které se zdárně porušují v slepém přesvědčení uspokojování dluhů v maximální možné míře během splátkového kalendáře.

Nakonec se rozhodla řízení odročit a vyzvala dlužníky, aby si své stanovisko do deseti dnů rozmysleli.

To byl výsledek, který dlužníci mým prostřednictvím chtěli. S tím rozdílem, že jsme projezdili benzín a nic nezískali.

Vím, je to moje chyba, že jsem zapomněl ty doklady. Na druhou stranu jsme se dozvěděli, co je paní soudkyně zač.