Každý člověk je sociálně smýšlející tvor. Bez vyjímky. Má tendenci vytvářet vztahy nejen s cizími lidmi, ale také si vytváří vztahy se zvířaty, rostlinami, prostředím, věcmi, texty. Toto chování neovládá, ovládá je podvědomí.
Chodíte po ulici na své stejné trase do práce a potkáváte člověka, který chodí stejnou trasu proti Vám. Jednou vynechá a Vy se rozhlížíte, jestli jej někde nezahlédnete. Najednou se Vám začne po tomto člověku stýskat. Nevíte proč, ale stýská se Vám po úplně cizím člověku!
Druhý den jej opět potkáte a máte první důvod k prolomení ledů: "Včera jsem Vás nepotkal, stalo se něco?" V dalších dnech se zdravíte, věměňujete si úsměvy a jeden z Vás navrhne někam zajít i po práci. Začátek přátelství.
U pana soudce je to úplně stejné, také je to řízené podvědomím. Na pracovním stole zkoumá spisy a cizí účastníky řízení jejichž spor má rozhodnout. Jiný den zkoumá jiné spisy, ale někteří účastníci řízení se opakují. Třetí den mu podvědomí napovídá: "Budou se Ti stejní účastníci řízení opakovat i ve spisech ze třetího dne?" Opakují se! Soudce si vypěstuje podvědomou sociální vazbu na účastníka řízení, kterého ve svých spisech "potkává" častěji. Pakliže se účastník ve spisech neobjevuje, je podrážděný, chvěje se, je naštvaný a z toho plyne skratovité rozhodnutí a poškozování jiných účastníků jiných řízení, ke kterým si podvědomí pana soudce zatím nevytvořilo sociální vazby. Opakuje-li se známí účastník, má soudce dobrou náladu, je v dobrém rozpoložení a má hlavně tendence vytvořit svému "příteli" výhodnější podmínky.
V průběhu častých insolvenčních návrhů se opakují účastníci řízení ze strany věřitelů. Soudci, kteří projednávali případy stejného věřitele alespoň dvakrát, si se 100% jistotou vytvořili podvědomou sociální vazbu na tohoto účastníka řízení.
Podvědomí nelze ovládat. Lze ho obejít tím, že mu nedáme příležitost vytvářet nechtěné sociální vazby.
Proto by každého přihlášeného věřitele měl úpravou zákona zkoumat pouze jediný soudce v jediném případě, jedenkrát za život, aby se předcházelo nechtěným sociálním vazbám. Jen tak lze zachovat nestrannost soudu, objektivitu, spravedlnost a v neposlední řadě principy demokracie.
Až dojdou soudci, budou si věřitelé, jako častí účastníci řízení muset najít jiný způsob obohacování a vytváření zisku na cizích, anonymních spoluobčanech, kteří v prosté většině vůbec nechápou, o čem jsem tady teď psal.
