Insolvenční zákon - Sytý hladovému nevěří

Kdo si myslí, že osobní bankrot je nějaká velká legrace, nebo způsob jak napálit věřitele, ten se šeredně mýlí. Je to ta nejzažší možnost. Fyzická osoba dlužník až tehdy, kdy vyčerpá všechny své možnosti umořování svých dluhů, sáhne po tomto způsobu. I věřitelé by se měli chytit za nos a uvědomit si co je pro ně lepší. Naučit se hledat schůdnější cesty ke svým pohledávkám a třeba vyhovovat dlužníkům a přistoupovat na jejich aktuální možnosti, když sami chtějí najít způsob umořování závazku novým splátkovým kalendářem, než na ně znova a znova vyvíjet nátlak vymahačskými společnostmi a exekutory?

V okamžiku, kdy dlužník podá návrh úpadku spojený s návrhem oddlužení je mu přidělen insolvenční správce. Tomu musí poskytnout všechny informace týkající se jakéhokoliv majetku ve svém vlastnictví. Takzvaný soupis majetku dlužníka. Podle tohoto soupisu posuzuje, jak veliká částka by se získala prodejem těchto věcí. Podle předpokládaného příjmu posuzuje, jak by se uspokojili věřitelé splátkovým kalendářem. Po celou dobu mu zákon nařizuje. Musíš maximálně uspokojit věřitele. Je to státní úředník, který pracuje za mzdu od dlužníka. Máte auto, budete jezdit autobusem. Když nebudete mít auto, nepotřebujete garáž. Zahrádka, kam chodíte grilovat s kamarády půjde také do dražby. Domácí kina, počítače, perské koberce, obrazy, sochy, vše co nezbytně k životu nepotřebujete půjde do dražby. ...a splátkový kalendář? Ten je pro ty, kteří nepodali osobní bankrot včas a snažili se přistupovat na nesmyslné požadavky věřitelů tak, že postupně svoje majetky rozprodali po bazarech a zastavárnách. Telefonoval jsem do banky a operátorce jsem řekl: "'Vím, že bance dlužím peníze. Budu schopen svůj dluh uhradit do dvou let po tisícovce" Operátorka:" My potřebujeme aby jste posílal alespoň dva tisíce" Já na to:"Já Vám volám, abych s vámi dojednal splátkový kalendář na tisíc korun měsíčně" Ona:"a nemůžete si někde půjčit? Já vám tisicovku nemohu povolit" Poučení pro banku - věřitele, místo holuba v hrsti mají vrabce na střeše. Kdo umí počítat pozná, že místo 24 tisícovek dostanou v oddlužení něco málo přes sedm. I těch sedm nemají jistých, protože se musí rozdělit s ostatními věřiteli. Nikoliv vinnou dlužníka, ale vlastní! Věřím, že brzy věřitelé poznají, že každé jiné řešení je pro ně lepší, než bankrot dlužníka.