Obecně mylná interpretace insolvenčního zákona a jeho praxe je s velikou pravděpodobností proti ústavní a proti základním právům a svobodám. Přitom zákon není špatný. Zločinci jsou lidé, co jej chybně prezentují a nutí nebožáky dlužníky, co naletěli státu, k dlouhodobé nedobrovolné chudobě, kterou provázejí různé nepříjemné neduhy a nemoce plynoucí z nedostatečného uspokojení základních životních potřeb.
Všimli jste si, že v této zemi žijí různí lidé? Co do výšky a váhy? Každý je jiný. Každý má jinou (s)potřebu. Různá povolání a různý energetický výdej. Proto je velice špatné a nebojím se tvrdit, že i nebezpečné smýšlení, že oddlužení podle insolvenčního zákona dle splátkového kalendáře znamená v co nejkratší době uspokojit všechny věřitele a dlužníka nechat jen na životním minimu o hladu a nemocech. Pro všechny dlužníky je nastavená jednotná povinnost uspokojit věřitele z 30% od schválení oddlužení. O způsobu rozhodují věřitelé. Sami si hlasují o tom, zda je pro ně výhodnější nechat se uspokojit okamžitým prodejem majetku dlužníka i když by případné uspokojení bylo nižší, nebo si počkat na plných 30% ve splátkovém kalendáři? Dlužník má jasně stanovenou splátku. Co dělá se zbytkem, je jeho věc. Jestli mu zbytek k uspokjení jeho (s)potřeb nestačí, může si klidně jít přivydělat bez obav, že by mu to někdo sebral. Vzpomínáte? Princip nového startu? Nový start musí nastat okamžitě! Sbírám prostředky na toho nejlepšího advokáta abych mohl podat stížnost k Ústavnímu soudu. S nálezem pak chci obvinit ze zneužití pravomoci úřední osoby (12let) každého jednoho soudce, který si vyložil insolvenční zákon - oddlužení, jako nový efektivnější nástroj vydobytí plného uspokojení věřitelů bez ohledu na existenční potřeby dlužníka. Co na závěr? Jestli si někdo myslí, že žiji v bludu a všechny mé články jsou pouhou snůškou nesmyslů prosím, aby takový čtenář prezentoval svůj názor napsáním svého článku.
