Neskutečný hustle, při kterém jsem, jak uvidíte níže, přišel o pravé ucho, mi ve finále jedné z londýnských soutěží přinesl jednak pohárek a medaili na památku a jednak žoviální fotku v Síni slávy. A to se sakra vyplatí.
Zúčastnil jsem se jedné z místních letních lig především proto, že sezóna skončila a měl jsem volné úterky. Úroveň nebyla špatná a chuť velká - třeba samotné finále mělo za následek dva vyloučené borce za agresivitu, tři rozlité plechovky od piva, poločasovou šarvátku obou celků a v neposlední řadě i natažené lýtko při ojedinělém pokusu o celoplošný presink. Na nešťastný nápad "bránit s nasazením" vzpomínáme dodnes.
Nechápejte mě špatně, amatérský basket v Anglii není vůbec zlý, právě naopak. U nás v týmu třeba máme borce, kteří seděli v Bundeslize nebo hráli druhou španělskou ligu. Sice většinou před desíti kily plus, ale to je úplně fuk. V ruce to pořád mají.
Mimochodem, zkoušel jsem trénovat i s dvěma týmy z National League, což je ekvivalent k naší první a druhé lize, ale brzy jsem pochopil, že být v týmu jediný bílý kluk není vůbec jednoduché. Na plac se sice dostanete, ale: za prvé většinou vůbec netušíte, co se povídá, když neovládáte ten jejich "street language", za druhé se pak většinou díváte na hru jednoho proti pěti. A to se naopak nevyplatí, jestliže si chcete zahrát basket a ne trénovat pozici slalomové tyče. "Stand on the right, bro, if you know what I'm sayin', so I can play, bro".
Ono finále proběhlo proti borcům z Řecka (my jsme takový sympatický mix migrantů z celé Evropy) a specifické bylo v jedné věci. Po zmíněné roztržce, kdy skoro všichni včetně uklízečky a pořadatelů dostali aspoň jednu do zubů, si obě strany zavolal hlavní arbitr a prohlásil: "Chlapi, tak tohle ne. Přišli jste hrát basket, tak ho hrajte, na McGregory se tady nikdo dívat nepřišel. Jinak, normálně, jdu domů!"
Prostě veselo.
Jo a - finále jsme prohráli o jeden bod, protože šestnáctiletý zapisovatel musel těsně před koncem domů na večeři a v zápalu boje si toho nikdo nevšiml. No a protože nikdo nevěděl, kolik padlo v té divočině bodů, sportovně si vítězství vyhádali Balkánci. Tuhle bojovnou náturu se prostě ještě musíme naučit.
Kdyby se někdo chtěl podívat na vytříbené highlights z basketbalového svátku bez obrany, nabízím jej pouze jednou na tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=BPu7kMQPifc
Ten jeden Řek byl, jen tak mezi námi, fakt dobrý.
Sečteno, podtrženo - skauti si nás sice pořád nevšímají, ale zážitek a pozápasové pivo vás naplní dostatečně. Jako osobní výhru pak počítám fakt, že moje milá K. snad poprvé na basketu ani jednou nezívla.
