Londýnské postřehy: holičství, jaké jinde neuvidíte

Obvykle na posezení u holiče neshledáte nic zajímavého, ale tihle chlapíci umějí připravit silně nestandardní návštěvu. I proto, že je to tým složený z bývalého trestance, imigranta z Jižní Afriky a pravděpodobně soukromého očka.

Včera mě stříhal Joe. Práci si našel chvíli poté, co ho propustili za prodávání drog, jeden z jeho devíti bratrů měl totiž v Londýně konexe. Super borec - pracovitý, veselý, naprosto šťastný ze všeho okolo. Když u něj sedím v křesle, dozvídám se mně jinak totálně zapovězené informace.

Vím vše o nelegálních sázkách, kohoutích zápasech, znám zákulisí biblického příběhu, jak Abrahám obětoval berana, mám tip, kde koupit kontaktní čočky nebo kvalitní nože a byl jsem varován před pašováním hovězího. Stříhání, které by jinak bylo hotové za dvacet minut, se většinou protáhne na dvě a půl hodiny, na druhou stranu je podrobné a s výkladem. Kdo to má?

"Policajti jsou všude a já trávu neprodávám, nikdy, rozumíš! Možná jen trošku maličko, vždyť už mě třikrát chytili," pronese čas od času záhadně, zatímco mi bez dívání cvaká u uší nůžkami. Možná zveličuju, ale je to opravdu frajer. Pořád říkám, že kdyby každý dělal svou práci s takovou vervou, jako on, na světě by nebylo nespokojených lidí.

Druhý chlápek se jmenuje Bonolo a je dost zcestovalý. Když jsem mu řekl, že Anglie je asi nejvzdálenější místo, na kterém jsem kdy od domova byl, propukl v upřímný řehot a řekl mi, že jsem srágora. Bonolo je ale i trochu nebezpečný, protože asi minutu poté začal šermovat rukama a vztekat se, že lidi jsou sakra stvoření z masa, tudíž by měli cestovat, a že je za vším akorát ta všivá láska nebo násilí nebo ty nové technologie a vůbec.

Minule mi ale dával číslo na svou manželku, i když jsem ho nežádal, tak jsem ho asi nakonec tak úplně nezklamal. Super taky bylo, když se jednou smál nějakému vtipu, co mi povídal, a jako dovětek použil "to je dobrý, co, negře".

Třetímu chlápkovi, tomu nejstaršímu, říkají ostatní Nathan a pokaždé mě zdraví slovy "vždyť jsi tu byl před týdnem, vole". Moc toho o něm nevím, ale vždycky sedí na pohovce přímo za vámi, dívá se do zrcadla a propaluje vás pohledem, zatímco sem tam vykřikuje ven na kolemjdoucí ženské. Ze začátku jsem byl dost nesvůj, ale už jsem si zvykl.

Řekl bych, že Nathan se stará hlavně o komunikační stránku podniku, protože když se dlouho jen usmívám a upřímně nevím, co odpovědět, vyštěkne na mě "ono by tě nezabilo, kdybys taky něco řekl, víš". Jednou mě taky trochu zpovídal, protože měl podezření, že jsem převlečený policajt, tak jsem ho musel ujistit, že nejsem a že k nim chodím velice rád.

Celkově nemám výhrad. Chlapi jsou levní, sdílní, pamatují si a cítím, že jsem vždy vítán. Věřím, že i pro ně je tahle práce fajn - každý z nich má svůj vlastní handshake, přičemž kladou zákazníkům na srdce, že zrovna ten jejich je správný a pochází přímo od Boha.

A hlavně - holič mi ještě nikdy neřekl "thank you and God bless you for giving me this opportunity, sir".

Jsem zvědavý, s čím zase přijdou příště.