píší o nás noviny

Když vyšel na  Idnes článek: „Výhra přijde, když znovu vidíte slunce, říká máma, které zemřela dcera.“ Tak mi bylo zle. Jela jsem s Eliškou do školky a vařil se mi žaludek. Prostě jsem měla pocit, že jsem to neměla dělat.  Najednou to bude číst strašně moc lidí a uvidí Simonu a uslyší příběh. 

Než jsem stihla převléct Elišku ve školce,  začali chodit komentáře.

Všichni mě z novinářského světa varovali. Nečti to, bude to katastrofa.

Jééééé, on se stal pravý opak.

Lidé začali psát o sobě, o tom, že mají zkušenost s odchodem nejbližšího a co proto dělali, aby se dali dohromady.

Další čtenáři , mi přály hodně štěstí a nazývaly mě silnou ženou.

A já jsem začala děkovat a odepisovat.  A děkuju ještě jednou.

Jeden  „nejmenovaný pán“ položil v komentáři tuto otázku :  „ Že by boží mlýny ? Nebyl tam dříve rozvod a nebránila náhodou dříve ta matka v kontaktu otci s dcerou ? “

Odpověděla jsem v klidu. Odpověděla jsem, že jsme byli výjimkou a Bára měla oba rodiče.

„Nejmenovaný pán“, potom psal další a další komentáře, reagovali jiní přispěvovatelé .

A včera kdy konverzace pokračovala jsem si odklikla profil  „ nejmenovaného pána“, ať vím s kým mám tu čest.

Fotku nemá, ale pod neexistující fotkou je jeho charakteristika : čestný muž a skvělý otec.

 V ten moment se začala ve mně vařit krev.

Čestný muž  a skvělý otec položí otázku mámě, které umřelo dítě : „ nemůžeš si náhodou za to sama ? „

Tak doufám pouze v to, že “skvělý otec“ používá empatii u svých dětí  a nehrozí božím prstem.

Večer mi přišla odpoveď od jedné paní :

kdybych věděla, že vzniká taková knížka, napsala bych svůj příběh, příběh o tom, kdy člověk udělá chybu a oplakává své mrtvé dítě a nevěnuje se svému živému dítěti. „

Otevřelo se tabu a pandořiny skříňky.

Děkuju Vám za reakce, děkuju, že mluvíte a píšete.

A poprvé kdy jsem si nepřipadala jako magor ?

Když vyšel první článek " Musím žít a najít světlo ve tmě" v časopisu  Vlasta.  

Sedly jsme si se šéfredaktorkou lidsky a měly jsme k sobě blízko, jako kdybychom se znaly X let.

napsala i hezký  editioral a já si poprvé nepřipadala, jako člověk z jiné planety.

Díky Simona

http://ona.idnes.cz/smrt-barbory-vlkove-na-maturitnim-plese-fd5-/spolecnost.aspx?c=A140919_114102_spolecnost_jup

https://www.hithit.com/cs/project/847/kniha-najit-svetlo-ve-tme