Váš manžel se na to dívá správně nehledě na to, že pořád je tu ta možnost, že vaše i dítě vaší kamarádky je pěknej sígr a pak neměla učitelka hodit křídou ale houbou.

Nevěřícně jsem si protírala oči - tato supermáma si šla stěžovat do ředitelny na učitelku, protože řekla sedni si na prdel a plácla dítě po ruce?

Moc bych si ji přála vidět před třídou rozjívených dětiček, které čekají, co udělá a třesou se na to jak budou doma "žalovat". Svým přístupem nastavila postoj dětí ke škole, gratuluji, skvěle.

Děvenka nejspíš strkala ručičku, kam neměla a plácnutí je nejrychlejším prostředkem komunikace, je to velmi důvěrné a mateřské gesto. Neverbální komunikace je velmi efektivní a v některých situacích nanejvýš vhodná. Matky, které si zakládají na tom, že dítě nikdy neplácly přes ruku, jsou popletené hyperkorektností a svoje děti vychovávají ve sterilní bytosti neschopné fungovat v běžné společnosti. Ruka matky má umět plácnout i hladit, oči smát se i mračit.

Nám fyzikář vynadal do hajzlíků, když jsme dělali bor..l a byl klid. Nevím, na co si pisatelka stěžuje. Tito rodičové jsou postrachem učitelů, bo víc věří svým nezvedeným dětem než učitelům. Když můj kamarád dostal od učitele facku, tak doma schytal další dvě, ještě než za co to bylo a potom následovaly další dvě..

Pravda zpravidla bývá někde uprostřed, paní autorko. Mně osobně se v životě hodně vyplatilo nespekulovat, dítěti naslouchat, zkusit ho uklidnit a učitelku (první autoritu mimo rodinu) v jeho očích neshazovat. Zároveň jsem se vždy snažila s učitelkou komunikovat. Můj syn býval hyper hyper aktivní a zároveň vysoce inteligentní, nešlo ho "opít rohlíkem", obě děti měly poruchy pozornosti. Vždy jsem šla za učitelkou a nabídla jí spolupráci. Vysvětlila jsem jí, že budu raději, když mi sdělí své postřehy a hrozící problémy s mým dítětem dříve, než si na sebe vypracují averzi. Ze všech jeho učitelek byly díky tomu rodinné přítelkyně. Krom jedné a i tam jsem problém vyřešila jednoduchou komunikací s ředitelkou a přesunem syna v rámci školy k jiné učitelce. Zkrátka jak říkají 4 dohody : neškodit slovem, nebrat si nic osobně, nevytvářet si domněnky, činit jak nejlépe dovedete.

A víte, nejsem přítelem neslušné mluvy před malými dětmi ani násilí na dětech, ale když si promítnu, co při nedostatečné výchově a spolupráci rodičů se školou může vzniknout (viz nedávno zemřelá šikanovaná učitelka), tak si říkám, kde se asi tak stala chyba a zda neměli naši předci pravdu o tom proutku a jeho včasném ohýbání.

Ona bohatě stačí jedna dohoda ... neubližuj, a když ublížíš, počítej s podobnou reakcí.

My hodně dříve narození jsme dostávali na prdel již od doby,kdy jsme začali chodit a začali páchat podle mámy "alotria",něco rozbili,rozlili,upatlali atd. Co se týče školy,tak pan řidicí dostal od táty plnou moc k trestání přestupků, které jsem páchal ve škole.Táta potom nemusel poslouchat ředitelské stížnosti u piva kam oba chodili.Já jsem si samozřejmě neztěžoval.Ředitelský pohlavek mi stačil o ten tátův jsem již nestál.

Naprosto presne vyjadreno

Také mě učitelka plácla přes ruku a nejen mě, házela křídou a největší třídní darebák ji pak musel zvednout . Byla dost svérázná, ale byla to učitelka, na kterou se nezapomíná. Pak tam byla jiná, tichá hodná, odučila své a šla. Když s kamarádkami občas mluvíme o bývalých učitelích s láskou vzpomínáme na tu první, nejen na její průpovídky, ale i na to jaký měla respekt a co nás naučila. Slova paní učitelky, s kterými přišly domů vaše děti a které možná konzultujete i s její nadřízenou, pokud nepřevažují učební látku, vašim vzorně vychovaným potomkům nejspíš neublíží. Klid.

tak bud konejte nebo mlcte. nikdo jiny to za vas resit nebude.

Nebuďte tak cimprlich a hned to uvidíte v jiných barvách.

..jen svým dětem bezmezně věřte...jen jsem zvědav ....co budete dělat až vám ve stáří podkopnou berli....

A s bezelstným úsměvem řeknou ... já to nebyla, proč bych to proboha dělala? :-)

Plácání přes ruku a neúspěšný hod křídou? Moc Vám přeji, aby Vaše děti nic horšího v životě nepotkalo. Takové plácnutí je výchovné i něžné, bohužel v dnešní době hlavně odvážné! Po nás házeli smradlavou houbou, tajně jsem to prali na záchodech, aby to doma nepoznali. Křída? Vy se nerozpakujete hodit zpět kamenem, jste si tak jistá, že jste bez viny? Zkuste v té třídě ty prvňáky srovnat sama, a pak hodnoťte. Učitelé mají volbu, buď po nich hází kamenem rodiče, nebo děti! A víte co? Z toho by si vážně jeden sedl na prdel!