Začátky kanadského dobrodružství krok po kroku. Tentokrát o tom, jak jsme se přesunuli z Calgary, konečně vymohli zpátky naše zavazadla, našli si bydlení a zamilovali se do Canmore.
Minule jsem popisovala, jak jsme přes pár zádrhelů doletěli do Calgary. Já i David jsme se dopravili v pořádku, ne však Davidova zavazadla. Calgary se nám sice moc líbilo, ale protože jsme milovníci přírody a hor, tak jsme se nějak spontánně rozhodli, že se přesuneme do menšího Canmore, vzdáleného asi hodinu jízdy autobusem.
Canmore, Alberta- 81 km západně od Calgary v údolí Bow ve Skalistých horách - nadmořská výška 1 375 - 1 480 m. n. m. - rozloha: 68,90 km2 - počet obyvatel: 13 992 |
Ráno před odjezdem jsme se dopravili na letiště v Calgary, kde si David chtěl konečně vyzvednout ztracené batohy, ale dostal se do poměrně bizarní situace: zavazadla na letišti sice byla, ale nebyl přítomen nikdo z Alaska Airlines, takže mu je nemohli vydat hned, ale až okolo 14:00. Nám ale už v 11:00 odjížděl autobus do Canmore! Nechal jim tedy svoje telefonní číslo a batohům mohl zašeptat sbohem klíčovou dírkou.
V Canmore na nás už čekal pán, se kterým jsme se přes inzerát domlouvali na prohlídku bytu. Bodrý pán, původem Švýcar, nás rovnou vyzvedl autem a dovezl až ke svému domu. Nabídl nám pokoj se soukromou koupelnou a sdílenou kuchyní za dobrou cenu. Líbily se nám podmínky, lokalita i cena, a tak jsme kývli. Máme kanadské hnízdo!
A další dobrá zpráva: Pán měl cestu do Calgary na letiště a nabídl se, že nám zavazadla může vyzvednout! Tak takovou šťastnou shodu okolností jsme ani nečekali. Večer přivezl tašky a také nám poradil, kde hledat práci.
Začali jsme rozesílat naše životopisy, kterým tady říkají resumé. Davidovi se obratem ozvali odhrnovači sněhu, že by potřebovali výpomoc. Já mám před sebou pohovor na pozici pokojské v horském hotelu.
"To jsou panoramata!"
Canmore působí jako moc příjemné místo. Jsme tu teprve pár dní, ale zatím cítím, že to bylo dobré rozhodnutí se sem vydat. Městečko je zasazené mezi Skalistými horami (Canadian Rickies), takže ať jdete kamkoli, všude vás pronásledují přenádherné výhledy. Vyvolává to ve mě dojem, že jsem jen malinkatá figurka zasazená do velkého plastického modelu pohoří Skalistých hor. Je tu celá řada kavárniček, hotelů, penzionů a obchodů se sportovním vybavením. Na chodníku vám pod nohama neproběhne kočka, jako u nás, ale králík. Když chcete přejít silnici, auta vám zastavují, aniž byste stáli na přechodu. Zatím ještě nevypukla sezóna, takže tu není tolik rušno. Obyvatelé se usmívají, ptají se, odkud jste přijeli a co máte v plánu. Hodně to tu atmosférou připomíná Nový Zéland. Anglii zatím ani trochu.
