Vesmír, informace - co s nimi?

Tenhle článek měl přijít až zítra, ale něco mně rozhodilo, tak už dnes. Otázka : Lze vůbec psát, aniž bych byl označen černou nálepkou?  Že podněcuji  v rozporu s pravidly k nenávisti? To je lež.

Páni administrátoři, promiňte, ale není to nic proti vám. Problém je v pravidlech. A dogmatickém dodržování. 

Takže nejdřív chci říci, že nechovám jakoukoliv nenávist vůči komukoliv. Takovému člověku se říká sluníčkář. Ano, jsem sluníčkář. Proč? Se zamyslete. Jděte na počátek. Hledejte. Hodně jsem při tom hledání ztratil - rodinu, ženu, děti, práci, bydlení, kamarády. 

Ale našel jsem sám sebe. Ne své JÁ. Ale svou DUŠI. JÁ  je ego. Duše je pojem, který nikdo nikdy nepochopí. A člověk je stejně jako tento nám známý svět jen iluze, klam zprostředkovaný našimi smysly. 

V dnešní době je těžké psát o tzv. horkých tématech. Kdokoliv se může ozvat a cítit se uražen, ponîžen atd.  

Vesmír, vše, co se děje, co vnímáme jsou jen informace. A každý člověk s nimi nakládá dle svých pocitů a emocí. Ale to by přece nemělo mít za následek debaty o čemkoliv. Vždy budou lidé, který se to bude líbit a kterým ne.  

Co je základ?  Co je příčina? Vše, co se děje od počátku tohoto vesmíru.  Co je následek? Vše, co je teď. 

Teď trošku tvrdě, snad mne k vůli tomu nezablokujete.  Já , ale může to být kdokoliv, něco napíši. Vy nevíte, co mám v hlavě. Zda se o tom jenom chci vést debatu nebo zda nabádám k nenávisti vůči někomu. Stejně tak nevíte, kdo si ten článek přečte a co následně udělá.  A pokud se o problematických tématech nebudeme bavit a vést debaty, tak je konec. Co je zakázáno, to přitahuje. To známe. A čím víc je to zakazováno, tím víc to přitahuje.  To je jednoduchá logika.

Jste médium. Jen zobrazujete texty. A je na každém jednotlivci, jak si to vyloží. A pokud se bude cítit ukřivděn,  je problém v jeho hlavě, ne v té mé a ne ve vašî.  Ta hranice je v každém člověku, ne v textu. Já tomu říkám :  Ježíš nebo Barabáš? Teprve, když myšlenku, názor začne někdo prosazovat špatným způsobem, je třeba zasáhnout. Ale nelze trestat někoho za myšlenkovou debatu. Nebo si myslíte, že o velkých myšlenkách můžou debatovat pouze vrcholní politici nebo duchovní?  

Dobrá myšlenka, realizovaná špatným způsobem, ještě není špatná. To je vývoj. Evoluce. Poznání. Bolí to. A hodně. Ale člověk se nepoučí. Opakuje stejné chyby. Jen  v jiné době a vždy věří, že tentokrát to bude ono.

A na závěr? Co říci? 

Mé poznání. Můj názor. Když vznikl první člověk, je jedno jestli evolucí či Božím tvořením, kdo to byl? Zamysleli jste se někdy nad tím?  Byl to snad běloch? Černoch? Žluťák? Američan? Afričan? Brazilec? Japonec?  Australan? Čech? Rus? Němec? Etiopan? Křesťan? Žid? Islamista? Budhista? Atd.

Sami si odpovězte.  A pak poznáte, že je pouze člověk. A člověk je součást lidstva. Vše ostatní jsou jen pojmy, kterými jsme zahalili svou původní čistou mysl. A tyto pojmy nazýváme hrdostí. Hrdost k příslušnosti k něčemu. Jenže hrdost se velice rychle mění v pýchu. A pýcha předchází pád.

Kdy si uvědomíme, že jsme všichni sluníčkáři? Není žádný vyvolený národ. Jen jsme vznikli. A měli bychom žít všichni v jednotě. A jednota znamená lásku, soucit, bratrství, toleranci. Každého ke každému.

Ale kdo začne?

To je Gordický uzel.