Spirituální krize

Po několika dnech se opět pustím do tématu O ZÁVISLOSTI.  Sám název tomu neodpovídá, ale souvisí s mou závislostí. Kdo nečetl minulé články na téma závislosti, tak to v úvodu mírně shrnu.

Při pobytu v léčebně jsem měl a mám jiný názor na příčinu a následek. Co je alkoholismus kromě závislosti na alkoholu. Většina lidí tvrdí, že alkohol je příčina. Já jsem došel k poznání, že v mém případě je alkohol následek. Jenže, kde hledat počátek? Pouze sám v sobě. Jenže tyto hovory byly zakázány. A jelikož jsem se stále ptal, tak jsem se stal černou ovcí.   Vařilo se to ve mně, nevědouce kudy kam?      A představa brzkého odchodu z léčebny, kdy se ocitnu na ulici , rozvedený, bez domova, bez rodiny, bez peněz, bez majetku, mému stavu dávaly hodně zabrat. A v hlavě to šrotilo. Co bude dál? Kam se pohnu? Kde budu bydlet? Kde najdu práci? Atd.  A odpověď nikde.                                                                                       A přišlo ráno 3.5.2015. Byl jsem ještě ve spánku, ale už jsem procital, vnímal jsem svůj pokoj, reálný svět. Jenže vědomí bylo ještě ve snu. A já tam byl s ním. První spirituální sen. Živý sen. Přímý prožitek. Osobní prožitek.   Byla to realita. Jiná dimenze.   O čem to bylo?                                                                                          Pracuji na zahrâdce. Je suchá, potřebovala by vodu. I celé okolí je mrtvé, nikde trocha zeleně či nějaké zvířátko. Už mne ta práce unavuje, chci skončit. Rozhlédnu se kolem   a najednou uvidím na nebi nějaký objekt. Blíží se ke mně. Vidím, že má hlavu. Ruce. Ramena. Hruď. Křídla. Uvědomuji si, že je to anděl. Cítím nárůst energie v prostoru. Je blíž a blíž. V rukou drží knihu. Je tam namalována planeta Země, jenže je celá šedá. Energie narůstá a dochází k vrcholu. Z mého těla vytryskne proud vody a začne zalévat zahrádku. Ta se začne zelenat, rostou květiny. Myslím, že mám výron. Sáhnu na pohlaví, jenže tam dole je mmrtvo. Nerozumím tomu, přesto z mého těla stále tryská životodárná energie a kropí celou zemi. Zároveň z mé hrudi vytryskne duha a míří přímo do knihy. V okamžiku dosažení knihy, se planeta začne zelenat, rostou tam stromy, květin, objevují se ptáci, moře se zbarví modrou barvou a vlny vesele šplouchají.Cítím neskutečnou energii, blaho, štěstí, lásku. A pak řeknu ANO.  Ozve se strašná rána, vždyť to museli všichni slyšet, něco venku vybuchlo. Otvírám oči, abych se podíval, co se děje. Nic. Taková rána a všichni klidně spí. Zavírám oči a jsem zpět ve snu. Najednou je střih a ocitám se někde. Je tam hodně lidí. Nějaká slavnost, vidím oltář. Poznávám to místo. Je to Velehrad a nějaká slavnost. Jsem ve vzduchu, jsem pozorovatel. Začnou znít zvony a z katedrály vychází průvod kněží. Začíná mše. A pak? Ko ho vidím v průvodu? Vždyť jsem to já. V rouchu vyššího církevního hodnostáře. Já tu mši budu sloužit.                             Konec. Sen odchází. Jsem nabit energîí. Myšlenky lítají sem a tam. Jsem neskutečně šťastný. Je snad tohle projev Boží blaženosti? Vzpomněl si mně. V dětství jsem ho hledal, toužil  po setkání  s ním. Vždyť jsem v dětství chtěl být knězem. Jenže jsem se rozhodl jinak a šel jinou cestou. A na Boha jsem zapomněl. Zamknul jsem ty dveře a tím jsem zamknul 8 i svou Duši. A zůstal jsem dítětem. A teď za mnou přišel jeho posel. Nezapomněl na mně. Pláču štěstím, radostí, prožitkem. A celé mé tělo jakoby se uvolnilo.                                                                                                                                                                        Ráno jsem jel na opušťák. Nabitý energií jsem se vznášel. Ano, spirituální prožitek. Ale co když je to absťák. Když člověk hodně pije, může u něj nastat delírium s vizemi. Ale může to být i opačně. Při rychlém vysazení můžete mít také vidiny. Jenže, kdo o tom rozhoduje? Jedno vím určitě, v léčebně už nemůźu zústat. Pokud bych jim to řekl, co by stalo? Zavřeli by mne do kazajky? Začali by mne cpát léky?  Co když je to opravdu spirituální prožitek?  Cestou si dám dvě piva, dvě vodky, abych se trochu přizemnil. Protože se úplně vznáším.  Jako bych lítal.  Komunikuji   se stromy, se zvířaty. Vnímám celým tělem celý vesmír.       Večer po návratu pravidelná kontrola alkotestem. Je tam 0,08.  Pane Šimík, vy jste pil? Ano. Víte, co vás čeká? Tím jste si to zpečetil.  Ano, vím. A tak druhý den nuceně odcházím.                                                          Jenže kam jít? Domů to nejde. Je to ještě moc žhavé. A tak přijmu přijmu  přítele, kterého jsem potkal v léčebně. Je z Olomouce, tak se dohodneme, že to zkusíme spolu. Tak odjíždím z Kroměříže do Olomouce a jdu bydlet na ubytovnu.  V tuhle chvíli dělám tohle rozhodnutí. Dobré nebo špatné. Vždyť porušuji  hned v počátku některá pravidla. Bydlení na ubytovně. A spolubydlení s jiným závislým.

Budoucnost ukáže.