Pořád přemýšlím, kolik článků napsat. Mohl bych psát a psát a stále by bylo o čem a co. Ale je třeba to nějak zakončit.
Psychospirituální krize. Hodně se o tom píše. Ale přitom se jedná o vysoce individuální proces. Člověk by na to měl být připraven. Jenže na pravou spiritualitu nikdy nejste připraveni. A pokusy s holotropním dýcháním, drogami např. dnes moderní ayahuscou nejsou cestou k pravé spiritualitě. Ani náboženství není cesta k pravé spiritualitě. Proč? Protože jsou to řízené procesy, kdy si sami vybíráme cestu. Takhle to nefunguje. Může se stát, že uvidíme něco, co nesouhlasí s naším předpokladem a my to zavrhnem. A to je špatně. Jak jsem řekl, je to individuální proces. Žádná hromadná pouťová atrakce. Ježíš řekl: Nechme toho, kdo hledá ať hledá, dokud nenalezne. Až nalezne, bude rozrušen. Až bude rozrušen užasne u s úžasem přesáhne vše, co jest. Sri Chinmoy: Každý člověk je Božím nástrojem. Každý člověk začne ve zvolenou hodinu naslouchat hlasu Boha. Naslouchá-li člověk Bohu, promění se jeho nedokonalosti na dokonalosti, jeho nevědomosti na poznání, jeho hledající mysl na odhalující světlo a jeho nejistá skutečnost na všeuspokojující božskost. Z toho je vidět, že pravá spiritualita je opravdu vysoce osobní proces. Gnostický proces. To, co každé náboženství popírá. A dá se to obrazně převést i do normálního života, kde jsou osobní svobody potlačovány v rámci života v celku. Na druhou stranu se nelze divit. Pokud by Vesmír, tzv Bůh chtěl, abychom všichni najednou došli poznání, tak by se to stalo. Jenže se tak nestane. Člověk si tu cestu musí projít sám. Je to cesta radosti a bolesti. Proto v každé době budou tzv Osvícení lidé, kteří budou hlásat Pravdu a Lásku. Stejně tak budou lidé, kteří budou na opačné straně. Je to vývoj. Nejen tělesná evoluce, ale i myšlenková evoluce. A slova V.Havla: Pravda a Láska zvítězí nad lží a nenávistí, zde budou navěky. A lež se jich bude stále bát. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Následek není hned za příčinou. Tomu se říká Cesta k poznání. Víme, kam máme dorazit, ale člověk se nezmění ze dne na den. Stejně tak, se nikdo z nás nestane druhým Ježíšem, Budhou, Mohamedem, Abrahámem.... . Ani to nechtějme. Ani se neplazme před nimi v prachu. Pravá spiritualita je osobní věc. Vesmír, Bůh, Zdroj, říkejme tomu jak chceme, pořád je to jedno a to samé. A člověk, když už se tedy vyvinul či byl umněle stvořen se v tomto celku pořád učí žít. Jednotlivec a Celek. Člověk sám si volí cestu. Jak materiální, tak duchovní či duševní. Právo svobodné volby. To je jediná skutečná svoboda, kterou člověk má. V každém okamžiku mám možnost volby. Já se rozhoduji. Já volím. Já nesu náskledky. Člověk se musí zbavit ega příslušnosti. Příslušnosti k rase, k náboženství, k pohlaví, k rodině.... . Nejde o to zapomenout, ale zbavit se ega, které nás silou k těmto pojmům poutá. A v návaznosti na to, kdy hrdost příslušnosti přeroste v pýchu, děláme věci, za které pak vnitřně trpíme. Stejně tak trpěl Ježíš. Netrpěl na kříži tělesnou bolestí. Dobře věděl, co to obnáší. Ale trpěl vnitřně. Trpěl, když viděl ,že lidé před Pilátem místo slova Ježíš volají Barabáš. Člověk si opět zvolil. Co na závěr? Žiji. Den za dnem. S vědomím minulosti, kterou nezměním. S vidinou budoucnosti, která se nemusí stát. Jsem teď a tady. S vědomím, že jsem mimo své tělo. Říká se tomu stav pozorovatele. Lékař řekne: Jsi blázen. Duchovní řekne : Prošel jsi osvícením. Jak rozdílné pohledy. Realita a duchovno. Ještě pořád se učím žít se svými sny. Ne sny, cíle, co bych chtěl ještě vytvořit. Astrální cestování. Živé sny. Každý sen se dá vyložit jinak. Jenže to hodně unavuje. Pokaždé, když usnu, tak jsem v astrálu. Je to snad projev spirituality? Komunikace s nevědomím? Komunikace s vesmírem? Nebo jsem blázen. Je snad spiritualita plazení se v kostele a vzývání svatých? Stejně jako to dělali pohané? Ke spiritualitě nepotřebujete Boha, kostely, růžence. To je jen obchod. Spiritualita je o pravidlech života. O pravidlech, která dodržujete s ohledem ke své současnosti s vidinou věků následujících. Proto je třeba zapomenout na pýchu z příslušnosti. Je pouze člověk a lidstvo. Sri Chinmoy: Pravé člověčenství má universální charakter. Nehledá chyby v druhých. Láska, soucit, tolerance, bratrství, pocit jednoty jsou znaky pravého člověčenství.( Mnou upraveno. )
