Recyklace všeho

Vše se neustále recykluje. Od vesmíru po buňku. A s tím i vše, co je mezi tím. Jenže lidé si to stále nedokážou připustit. A tak vytvářejí problémy tam, jde vůbec nejsou.  Takže trochu navážu na článek Trávu nebo maso?      

Opět se musíme zbavit všeho, co nám bylo vtlučeno do hlavy. Vyčistit dokonale mysl. Vystoupit sám ze sebe a odejít  postupně hodně daleko. Hodně daleko sám od sebe a přitom sledovat sám sebe a prostor kolem něj. A čím víc se sám od sebe vzdaluji,tak vidím, že vše je dokonalá jednota a dokonalost. A v tom řádu je zároveň i chaos. A v tom chaosu je řád. Jen ho každý musí najít.

Recyklace. Vše se neustále recykluje. Vzpomínáte, jak nás ve škole učili koloběh vody? Potůček, potok, řeka, moře, vypaření se, oblak, proudění vzduchu, déšť, kapka, potůček, atak dokola. A na stejném principu funguje vše ostatní. Od buňky po vesmír.

I člověk. Člověk. Zemře. Je pohřben. V zemi se rozloží, stane se součástí půdy, na této půdě vyroste obilí,  je posečeno, mouka, chleba, jídlo, stane se součástí živého tvora, masem, zemře, je pohřben, a tak dokola. Už chápete recyklaci?  

Tak tvora spálíme. Dobře. Vynechám popel zarytý v zemi. To je to samé jako výše uvedené. Maso hoří, spaliny, stanou se součástí vzduchu,  někdo ho vdechne, přijme jeho energii, stane se jeho součástí, stane se masem, zemře, spálím ho a tak dokola. Recyklace.

Tak proč pořád rozlišujeme mezi zabitím zvířete a zabitím trávy? Vše je součástí jednoty. Nikdy z nikdo neunikne.  Az budete na zahrádce sekat každý týden trávu, lehněte si do té trávy, podívejte se na ni z blízka a pozorujte, jak z ní uniká energie, život. Není rozdíl mezi utrpením trávy a utrpením zvířete. Je to jen jiná forma téhož. Něčeho, co zatím nazýváme energií.  Jiná firma energie. Jiná forma projevení se... . Čeho? Vždyť to ani nevíme. Neznáme to. Jen hádáme a nějak to nazýváme.

A taková recyklace probíhá v celém časoprostoru. Používám tento pojem, protože výrazem vesmír by někteří čtenáři rozuměli pouze nám známý vesmír.   Člověk nesnáší abstrakci. Vše musí vtěsnat do pojmů, do hranic,do definic. A tím přichází o potřebný nadhled nutný pro pochopení Recyklace. O nadhled, který měli první lidé. Lidé, kteří jen byli a žili v souladu s Jednotou. A je jedno, jestli tu jednotu nazvete Časoprostorem, Vesmírem, Bohem, Zdrojem a pod. Dokud nebyli pojmy, byla Jednota. Vznikem řeči a tím i pojmů skončil člověk své spojení s Jednotou.