Aneb Vše je v neustálém v pohybu. Jen člověk se zastavil a myslí si, bohužel jako obvykle špatně, že dokáže vše zastavit. Protože přirozený vývoj, tedy evoluce, neexistuje.
Celý vesmír, ten, který vidíme i ten, který nevidíme je v neustálém pohybu. Pořád se v něm něco rodí, žije a umírá. Všichni to víme. Víme, že to nedokážeme změnit. Ale pořád si vytváříme falešné iluze, že přirozený vývoj dokážeme zastavit či změnit. Jak pošetilé. I když něco změníme, koloběh vzniku a zániku nezměníme.
A tento koloběh života a smrti v daleké minulosti člověk respektoval. Respektoval a hlavně přijímal fakt, že tento koloběh nezmění. Bylo to v době, kdy se živil lovem. A stejně jako migrovala zvířata migroval i člověk. Je tedy jasné, že člověk je od počátku své existence migrující stvoření, protože hledal potravu a tedy i lepší podmínky pro život. A hledal jak potravu rostlinnou tak i živočišnou. A když z nějakého důvodu potrava nebyla, umíral i člověk. Vymírání druhů funguje od počátku stvoření. To nikdo nikdy nezastaví. Vesmír se vždy dokáže přizpůsobit. Vždy je jeden druh nahrazem jiným.
V okamžiku, kdy se člověk začal věnovat zemědělství, začala jeho přirozená degradace. Zemědělství, záměrně pěstované potraviny a chovaná zvířata, umožnila člověku vést usedlý způsob života. A tehdy člověk přestal respektovat přirozenost přírody, začal ji, jako údajně Bůh člověka, tvořit k obrazu svému. A pokud se nespoutatelné přírodní síly ozvou a zničí mu jeho výtvory, je jeho jediným plánem tyto síly spoutat. Ví, že to nejde, ale zkouší to pořád znovu a znovu.
V minulosti jsme si na zemi nakreslili pomyslné čáry, tzv hranice a vymezili jsme si místa svého pobytu. Lpíme na nich a jsme ochotni pro ně zemřít. Dnes se bráníme současné africké migraci. Ti lidé za své vlasti odešli a hledají nové místo pro život. Neřeším, z jakého důvodu. I u nás se však může stát nějaká přírodní katastrofa. Nebo i umělá. Kontinenty putují. Časem se naše země může ocitnout na severním pólu. Může dojít k výbuchu jaderné elektrárny. Může se stát cokoliv, co naši část planety učiní neobyvatelnou. A pak i my sami budeme nuceni se přestěhovat. Uděláme to v míru? Nebo se zbraní v ruce? Co když nás okolní státy odmítnou přijmout?
Neustálá změna všeho kdykoliv a kdekoliv je přirozenost existence. Vše je jen v našich hlavách. Všechny problémy si člověk vytváří sám. Má snad vesmír problém s člověkem? Nemá. Žije si svůj život. Má snad tato planeta problém s člověkem? Nemá. Žije si svůj život. Má snad příroda problém s člověkem? Nemá. Žije si svůj život. To člověk, údajně nejvyspělejší forma existence ve své nadutosti se rozhodl mluvit za celý vesmír. Co je dobré pro člověka, je dobré pro všechno a pro všechny. A náboženství v tom člověka utvrzuje. Vždyť je to přece psáno v Bibli : Bůh stvořil člověka a všechno ostatní stvořil jen pro něj, k jeho užitku.
Život ve vesmíru jednou skončí. Možná. Život na této planetě jednou skončí. Možná. Různé druhy rostlin a zvířat vznikají a zanikají. Je to princip existence. Princip života a smrti. Ten nezastavíme. Jen mu svou činností pomáháme. A člověk se vžil do role Boha, který rozhoduje o tom, kdo přežije a kdo ne. Kdo nebo co je důležité pro přežití tvora, který se nazývá člověkem.
Vždyť je to jedno. Zániku nikdo a nic neunikne. Pokud by člověk znovu přijal myšlenku života a smrti do svého bytí, značně by mu to ulehčilo rozhodování o sobě samotném. A změnil by sám sebe. A pokud by změnil sám sebe, tak se změní celý svět. Každý celek je tvořen jedinci. A jak jsem již napsal v jednom článku : Je pouze člověk a lidstvo. Nic mezi tím. Říká se tomu kolektivní vědomí. A kolektivem je lidstvo. Celé, ničím nerozdělené lidstvo žijící v jedné harmonii. Bez ohledu na různé pojmy, názvy, které jsme si dali a které nás rozdělují.
A na závěr jeden upravený výrok duchovního muže Sri Chinmoye : Pravé člověčenství má universální charakter. Nehledá chyby v druhých. Láska, soucit, tolerance, bratrství, pocit jednoty jsou znaky pravého člověčenství.
A k tomu nepotřebujete žádné náboženství. Tu změnu musí udělat každý sám.
