Potřebujeme spiritualitu?

Nepotřebujeme. Hned na začátku jednoduchá a jasná odpověď. Tento článek je reakcí na několik článků o potřebě spirituality.

Spiritualita. Duchovnost. V dnešní době hodně používané slovo v různých souvislostech. Nebudu se zde zabývat různými reálnými projevy spirituality. Ve své nejzákladnější podobě se jedná o osobní spirituální, duchovní  prožitek každého jednotlivce. Není hromadný. Je to individuální. Je určen pouze danému jednotlivci. A je na něm, jak s ním naloží. A zde začíná  cesta tohoto prožitku od jednotlivce ke kolektivu. 

Duchovní život lze také provozovat bez osobního prožitku. Zkrátka si ho vymyslíte. To je totiž na spirituálním prožitku to nejkrásnější. Stejně jako nikdo nepotvrdí ani nevyvrátí existenci Boha, tak nikdo vám nemůže potvrdit ani vyvrátit duchovní prožitek. Můžete říkat, co chcete. Jde jen o to, aby to bylo pro někoho přijatelné.

Pak totiž přichází další fáze života duchovního prožitku. I když je tento prožitek zcela individuální, začne se jedinec s tímto prožitkem svěřovat druhým osobám. Nejdříve hledá odpovědi, co se to vlastně stalo. Jenže ty nenachází. Ale zjišťuje, že ti druzí mu naslouchají. A tak začne vyprávět  příběh a ten stále rozvíjí. A buduje imaginární svět, stává se vypravěčem příběhu. 

A přichází další fáze, fáze, než budu vyprávět, zaplaťte. To už je mysl lidí ovládnuta těmito imaginacemi, vypravěče označí za svatého, proroka a pod. A začnou platit za vyprávění o neskutečnosti.  A vznikl nám kult osobnosti, protože jeho posluchači na něj nedají dopustit a následně náboženství. Náboženství, v němž, jak jinak menšina ovládá většinu a žije si v bohatství z příspěvků věřících.

To není jen realita velkých náboženství, ale i realita současného spirituálního světa. Opět nám ukazují fantastické ideální světy,  s kterými jen oni mají spojení a sdělují nám jejich poselství. Imaginární  přivtělené bytosti, kterých nás zbaví mávnutím čarovného proutku či spálením nad plamenem svíčky. Ovšem pokud, většinou dobře, zaplatíte za tuto tzv pomoc. Na jednu stranu jsou tvrdě proti náboženství, ale sami náboženskou sektu vytvářejí. A to se prý  snaží člověka svobodit.

A jsme opět na počátku. Potřebujeme spiritualitu? Každý sám si buduje svůj vnitřní svět. Svůj duševní nebo duchovní svět,  pokud věříte v existenci nesmrtelné Duše.  Sami by jste ho měli objevit a poznat. O tom mluvil Jeźíš, Budha a jiní duchovní lidé. Poznej sám sebe a pak poznávej okolí. K tomu nepotřebuješ žádné tzv duchovní učitele, kterým musíš platit a kteří Tě můžou vést špatnou cestou.

A duchovnost? Je jedno v co věříš. Důležité je,  jak žiješ. Láska, soucit, tolerance, bratrství, pocit jednoty. Jednota sám se sebou, jednota s ostatními, jednota s planetou, jednota s vesmírem. Pokud tuto jednotu budeš cítit a žít v souladu s touto jednotou, nepotřebuješ žâdný imaginární dobrý svět. Tento   svět se pro tebe a pro všechny stane v každém okamžiku IDEÁLNÍ. Každý prožitý okamžik bude DOBRÝ. 

Děkuji