O závislosti všeobecně

Každý člověk je na něčem závislý. Neexistuje člověk bez závislosti. A tento článek, asi nebude jediný, píši z pozice člověka s razítkem v lékařské dokumentaci, že jsem závislý. 

Závislost. Lze nějak definovat závislost? Ano lze a je to velmi jednoduché :  Závislost je každá nadměrně vykonávaná činnost, kterou člověk vykonává. A každá taková nadměrně vykonávaná činnost se může stát pro člověka škodlivou.

Závislý můžete být na čemkoliv. Nejen na alkoholu, na cigaretách, na drogách, ale i na chůzi, na nákupech, na vaření, na jízdě na kole atd. Dokonce i dýchání je vlastné závislost. Chcete - li žít, musíte dýchat. Ale sami se můžete rozhodnout, že už dýchat nechcete. Je to vaše volba. Buhužel se může stát, že vás ostatní budou zachraňovat, a i když jste se rozhodli zemřít, to je následek nedýchání, tak vám okolí nedovolí se této závislosti zbavit.

Údajně se druhy závislostí dají dělit na pozitivní a záporné. To není pravda. Každá závislost škodí. Představte si alkoholika, který přestane pít a má dilema, co s volným časem. Tak začne jezdit na kole. A rodina, aby ho podpořila, tak jezdí s ním. Je to přece tak zdravé i pro nás. Začneme 5 km jednou týdně  tělo si zvykne tak si dáte 10km 5krát týdně. A už se může stát, že to někomu z rodiny vadí, tak přestane. A dostane se do kleští vlastního já, mně to nebaví a rodinného celku, podporujeme tátu. A už je tady rozpor, problém. Taky se může stát, že neustále zvyšujeme počet km a každý den. A už to v negativním smyslu ovlivňuje můj život i život rodiny. Bez denního počtu km už nejsem schopen fungovat. Opět zanedbávám rodinu, upředňostňuji sám sebe na úkor ostatních. A tak jsme se z původně pozitivní změny dostali opět ke škodlivé závislosti.  Takže ze závislosti nikdo nikdy neuteče. Jen ji zamění za jinou.  Dnes lidé neustále tzv překonávají sami sebe, extrémní závody. Už to není prvotní radost. Už je to nutnost a tedy škodlivá závislost. Heslo Dnesky rekord, zítra norma, neplatí jen ve výrobním procesu.

Jsem závislý. Jsem troska? Ne, nejsem. To je pouze hodnocení mého okolí a odborníků, kteří pro správného člověka vytvořili životní program, který by  každý měl dodržovat. A pokud se odchýlíš, už nejsi správná součást kolektivu. Pak se musíš podřídit, vrátit se zpět do stáda nebo musíš odejít.  Jsi označen za trosku a už s tebou kolektiv nechce nic mít. Znám to. Je těžké naučit se být sám. Sám se sebou. A přitom to může být počátek cesty . Nové cesty.  Nenechte si do hlavy vložit program, že jste troska.  Několika jedincům to může pomoci, ale většinu to stáhne zpátky. Uměle ve vás vytvoří pocit viny a z pocitem viny se těžko žije.  Své o tom mohou vyprávět křesťané, kterým jejich vůdcové neustále připomínají, že jsou zatíženi prvotním hříchem. Je to blbost,  ale když vám to někdo vnutí do hlavy, jak s tím potom chcete fungovat? Tomu říkámm skutečná dědičná závislost, protože už od dětství vám to rodiče vtloukají do hlavy. Už od dětství žijete s pocitem viny. No není lepší začít pít?

Závislost. Lze se zbavit závislosti? Nelze. Pokud to někdo tvrdí, tak lže. Jen se s tím musíte naučit žít. Proč se tolik lidí vrací zpět do léčebny či navštěvuje psychology?  Protože po nich požadujeme silové řešení zbavení se závislosti. To většinou nefunguje. Čím víc se něčeho chcete zbavit, tím více to přitahujete. 

A na závěr text od Senecy : Zdrženlivost je obtížná na začátku. Později touha oslábne, protože se unaví a zeslábne to, čím toužíme. Pak si žaludek začne vybírat a je nám protivné, čeho jsme dříve byli lační. Nakonec touhy úplně odumřou. Není však trpké postrádat to, po čem jsi přestal toužit. Vidíte, že už v Římě se problém závislosti řešil, takže nic nového pod sluncem. 

Tak zas někdy příště.