O závislosti IV

Přišel čas na dokončení mé cesty. Mé poznání. A to mne osvobodilo.  Příčina. Následek. Tělo. Mysl. Duše. Jak se zbavit závislosti? Je to tak jednoduché. Ale bolí to. Moc. 

Nemůžu spát, tak píši tenhle konec počátku. Příčina. Následek. Já nemám nic proti léčebně. Mají svůj systém. Je to hromadná skupinová léčba. Všichni v jednom pytli. Ani kapku alkoholu v jakékoliv podobě a vše se spraví. Opravdu? To nefunguje.

Všichni jsme tady s jedním problémem. Nadměrné požívaní alkoholu.  A funguje pouze jedna cesta. Úplná abstinence do konce života. To aspoň tvrdí všichni médiii schvalovaní a propagovaní lékaři. I lidé, kteří tuto pravdu propagují. Cožpak si my Alkoholici opravdu myslíme,že jsme trosky? Že jsme Úsměvy smutných mužů a žen?  To je špatně. Dá se s tím žít. Ale není to cesta s pekla. Proč? Protože je to jen řešení těla. Hmoty.  Abstinencí vyřešíte hmotu, tělo. 

Jenže každé tvoření i ničení v realitě předchází myšlenka. A tak jsem hledal. Sám v sobě. Nikdy nevíte, kde je počátek. Jen pokud hledáte. To platí i o závislosti. Lze věřit hromadné převychově?  Znáte pohádku O princezně Jasněnce? Co vám utkvělo v paměti? Čarodějnice? Mně ne. Mně v paměti zůstala věta : Musí najít to, co nikdy neztratila. 

Jak můžete najít to, co  jste nikdy neztratili? Jen tehdy, když jdete sami sebe. A já tam šel. A poznal jsem. Viděl jsem. Ne tělo plné tekutiny zvané alkohol. Ale viděl jsem v  minulosti mé existence  události, které mne postupně ničili. Události, které jsem nevyřešil dle mé přání mé Duše.  A dostal jsem se až do mého dětství, kde jsem měl silnou touhu po něčem. Po něčem, co byla má touha. Co jsem cítil, že je naplnění mé existence.  Jenže jsem za tím nedokázal jít. Obavy. Strach. Nebavil jsem se o tom  s nikým. Zabil jsem to v sobě.  Zabil jsem svou Duši. Zapřel jsem svou cestu. Svou touhu. Zapřel jsem sám sebe. A vše ostatní, co následovalo, uź byly jen následky. Nasledky jednoho rozhodnutí. Bolelo to. Moc. Ta bolest nejde popsat jiným slovem než Peklo. A alkohol už byl je útěk od tohoto rozhodnutí. 

Věděl jsem to. Ale nedokázal jsem to změnit. Už jsem jen utíkal.  A tak každý závislý člověk neutíká před alkoholem. Utíká před nějakou událostí v jeho životě, kterou nevyřešil jak toužil.  Ta událost není teď. Ta mohla vzniknout už dávno v  jeho minulosti. Následek není hned za příčinou. 

Co byla má příčina?  Možná jsem ještě nenašel, co hledám. Zatím jsem se dostal do dětství. Vešel jsem do kostela a byl jsem ohromen. Ne stavbou. Ale myšlenkou. Všichni jsme jedno. Láska. A toužil jsem být knězem. Dávat lidem myšlenky Lásky.  Jenže jsem sešel z této cesty. Z této touhy. Člověk je závislé vznikání.  A ničilo mne to. Reálný život mne neuspokojoval. Duchovní život mne oslovoval. Jenže jsem za tím nešel. A tak jsem pil. Hodně. Žádné postupné zvyšování dávky. Od poćátku hodně a natvrdo. Zabíjel jsem svou touhu. 

A pokračování příště........