O závislosti III

Laskavý čtenář nechť promine. Možná jste čekali výpis mých alkoholových úletů, ale zatím ne. Někde jsem začít musel. A tak budeme pokračovat návratem do prvního pobytu v léčebně.

Nechci vás tímto nutit do četby prvního článku, ale pro  pochopení následujícího by to bylo lepší. 

Základem záchrany je znalost poklesku. A tak jsem byl vhozen do jednoho pytle se všemi ostatními. Denní režim. Pracovní činnosti. Osvěta o alkoholu. Psaní testů. Sledování filmů s alkoholovou závislostí. Skupinové rozhovory či debaty. Vše s jediným cílem, dostat do mojí hlavy vše o škodlivosti alkoholu, o problémech, které nadměrné pití přináší v životě.A trvalé vymývání mozku jedinou myšlenkou : Už nikdy v životě se nesmím napít. 

Ano, snažil jsem se to nějak zpracovat a přijmout to, vždyť první bod desatera alkoholika je : Léčím se pro sebe. Ano je opravdu důležité, jsem tady pro sebe. A tuto myšlenku, když člověk přijme, tak má zčásti vyhráno. Nejsem tady k vůli rodině, k vůli práci, k vůli řidičáku. Jsem tady pro sebe. Abych tři měsíce abstinoval, aby se mé tělo vyčistilo od alkoholu a abych měl čistou mysl a abych mohl vidět reálný svět bez alkoholového závoje. A tak jsem se snažil. Opravdu.

Ale. V každém ráji je ďábelská myšlenka. Nebo andělská? Opravdu to takhle bude venku fungovat? Vždyť přeci nesmím nic. A tak jsem o některých aspektech chtěl hovořit. Jenže ouha. Jakmile jsem s tím začal, byl jsem utnut.  Pane Šimíku, o tom vůbec neuvažujte, to nesmíte, to je zakázané, atd.

Trápilo mne to, myšlenky se volně pohybovaly. Otázky. Ale z venku žádná odpověď. Jen odmítání. A tak jsem začal hledat sám v sobě. Co mi alkohol dal? Co mi vzal?  Odpovíte si velice rychle. 

Opět ale. Když je alkoholismus závislost, musí mít někde počátek. Příčina a následek. Může za vše ta první sklenička v mém životě?  Ta první sklenička při každé další akci? Neschopnost včas přestat? A jestliže je to státem uznaná nemoc, musí mít svou příčinu a tedy i lék. Je to jen antabus?  V tom jsem neviděl skutečné řešení. Je to jen změna myšlení? V tom jsem také neviděl řešení. Ani v informaci o trvalé abstinenci. Kde tedy hledat?

A tak jsem začal hledat sám v sobě. Uvnitř svého já. Příčina a následek.  Tam začalo hledání. Je alkohol příčina? Nebo následek? A ať jsem přemýšlel jakkoliv, tak ve větě : ,,Alkohol je příčina" jsem nenacházel smysluplnou odpověď. 

 A přišla myšlenka : Co když to obrátím. Alkohol je následek. A já uviděl to mé světýlko na konci tunelu. Jestliže je alkohol následek, co je příčina?Je to chuť na alkohol? Bylo to v té první skleničce v mém životě? Bylo to v neřešení problémů? Bylo to vysedávání v hospodě? Bylo to pití na fotbale? 

Ne. Tohle nedávalo smysl. Ano, pro tyhle reálné věci je alkohol příčina. Protože to jsou následky oddávání se nadměrnému pití. 

Ale kde je tedy ta skutečná příčina? A tady přišlo mé poznání. Uviděl jsem mé světýlko na konci tunelu. Hledej sám v sobě. Je to v hlavě. Je to v psychice. Je to v minulosti. Je to ..... ? 

Laskavý čtenář promine, ale dnes už je to dost dlouhé, takže pokračování příště. A nedělám to k vůli čtenosti. Pro mne je to vlastně psychoterapie. Občas se každý potřebuje vykecat. Najít tu svou suchou vrbu. Uvolnit hlavu.  Dát prostor myšlence. Jestli se někde uchytí a co z toho vznikne, je vedlejší.